ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (37) Jídelní známky II
V minulé části byly popsané známky, o jejichž účelu vypovídaly na nich uvedené legendy, např. Abonnement či Speise Mark nebo oběd v předplacení, někdy doprovázené vyobrazeným talířem s pokrmem.
Další větší skupinou jídelních známek jsou známky hostinců, na kterých je pouze vyobrazený příbor. Vznik většiny z nich lze pravděpodobně vročit do období od posledního kvartálu XIX. století do první sv. války, v ojedinělých případech ještě do raného období první republiky. Jde již o moderně zhotovené známky, při jejichž ražbě byla užívána rubní razidla z nabídky ražebny, proto se motivy opakují u známek různých vydavatelů.
Známek s příborem je známá řada typů. Starším ražbám je společné uspořádání obrazu – na vrchu je obyčejně lžíce směřující většinou koncem na 12 h, pod ní nůž čepelí na 2 h a dole vidlička hroty na 10 h. Přehled základních typů je na vyobrazení č. 1. Jak vidno, vyskytují se ozdobná rámovaní se šesti či sedmi obloučky, čtyřpásy, perlové kruhy někdy v kombinaci s hladkými kruhy a také několik atypických rubních typů známých v současnosti pouze z jediné známky. V kontextu účelových známek střední Evropy se zdá, že z ikonografického hlediska je tato skupina pravděpodobně ryze česká. V Menzelově katalogu známek s německou legendou nejsou jídelní známky s příborem žádné, kromě dvou pražských1. Příbor je na německých ražbách vyobrazen pouze na několika známkách sloužících jako zálohy při jeho zapůjčení.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (1) Obsah a forma, základní pojmy
Písmo můžeme chápat jako soustavu znaků s funkcí označovat nebo sdělovat.
S rezervou se dá použít fráze – písmo je staré jako lidstvo samo. Značky ukazující cestu v krajině, nebo dokládající vlastnictví nějakého předmětu, můžeme skutečně umístit do značné hloubky lidských dějin. Zvyšování nároků na sdělení činilo znaky složitějšími a dávalo je postupně do vzájemných souvislostí. Ve starověku už jsou pak známa různá písma tehdejších kultur, například klínové písmo Chetitů nebo hieroglyfy starých Egypťanů.
Západoevropská tradice se opírá o písmo, které se vyvíjelo ve Středomoří, ve starém Řecku a Římě. Platí pro ně stejná charakteristika, jako pro všechna písma předchozí a souběžně existující. Bylo dorozumívacím prostředkem vzdělané elity společnosti, která jeho sdělení podle potřeby prostředkovala negramotné většině.1 Pod pozdějším názvem „latinka“ se tohle písmo stalo společným jmenovatelem bezpočtu typů, z nichž se skládají texty, obklopující nás dnes na každém kroku. Bez ohledu na jazyk nebo techniku použití je to ale v zásadě tatáž abeceda, doplněná několika písmeny a podle národních specifik dalšími detaily. To, co vnímáme především, je sdělení. Písmo, tedy znaky tvořící slova a věty, většinou jen registrujeme, podobně jako médium nesoucí sdělení - knihy, plakáty, e-maily. A také drobné mince v naší kapse.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU