Bílý groš Lucie Kadnerové z roku 1585 Mince se zpochybněnou existencí
Téma se dotýká bílého groše s letopočtem 1585 se značkou Lucie Kadnerové.
Při studiu nejnovějšího zpracování problematiky jáchymovských ražeb druhé poloviny
16. století, tzn. I. dílu publikace Dějiny jáchymovské mincovny a katalog ražeb
1519/1520-16191, jsem v souvislosti s dohledáváním jedné, zdá se, unikátní jáchymovské
ražby2 objevené v soukromé sbírce, náhodně narazil na podle mého názoru neobvyklou
poznámku při citaci literatury, u které bych se chtěl chvíli zastavit. Téma se dotýká bílého
groše s letopočtem 1585 se značkou Lucie Kadnerové.
V publikaci L. Nemeškala a P. Vorla Dějiny jáchymovské mincovny... je v kapitole o bílých groších císaře Rudolfa II. na straně 238, tab. 30, položka 10a u bílého groše Lucie Kadnerové z roku 1585 ve sloupci s odkazy na literaturu uvedeno, cituji: „(r. 1585 Kádn. neověřen, uv. Hal. 403 ze soukromé sbírky; existence nelogická)“. Přitom v kapitole o malých groších na straně 240, tab. 31, položka 10 je malý groš s letopočtem 1585 Lucie Kadnerové uveden bez poznámky o logice existence této mince. V citaci literatury
je stručně uvedeno: „Hal. 407“. Pochopitelně mě zajímalo, proč u dvou mincí se značkou Lucie Kadnerové z roku 1585 i když dvou různých nominálů tomu tak je. Rozdíl je v tom, že u malého groše Ing. Halačka ve své práci o mincích zemí Koruny české3 cituje popis královédvorského nálezu z roku 1926 zpracovaný dr. Šůlou v roce 1983 (viz. Numismatický
sborník ČSAV XVI/1983, J. Šůla, Pět tolarových nálezů ze severovýchodních Čech, Dvůr Králové nad Labem, o. Trutnov, strana 157), kdežto u bílého groše je v Halačkově práci v citaci pramenů uvedeno: soukromá sbírka.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (32) Známky ústavů pro choromyslné
Šíři spektra vydavatelů účelových známek dokládají ražby, které vydaly zemské ústavy pro choromyslné.
Dobově možná součásti běžného každodenního života v ústavu, dnes však vyvolávají řadu otázek. Předně: komu byly určeny, kdo na ně měl nárok a kde se vlastně užívaly. Z pohledu dnešní doby plné zákazů konzumace alkoholu se nechce věřit, že by si chovanci pochutnávali na plzeňském.
Nejstarším specializovaným ústavem v Čechách byl Tollhaus pro 57 chovanců, součást Všeobecné nemocnice založené Josefem II. v roce 1790 a do provozu uvedené 2. ledna 1791. Na území Prahy byly později zřízeny další zaopatřovací ústavy pro duševně choré, jednalo se dům vedle kostela svaté Kateřiny (zakoupen roku 1822) nebo bývalý klášter servitů Na Slupi (odkoupen roku 1850 s rozsáhlou zahradou). Ale ani tyto prostory nestačily. Roku 1844 byla dokončena nová budova v zahradě Kateřinské ošetřovny a roku 1857 byly zakoupeny další pozemky sousedící se slupskými. V roce 1861 byl ústav převeden do správy zemí a stal se tak Zemským ústavem pro choromyslné. Stav na konci XIX. století zachycuje v hesle Blázinec Ottův slovník naučný1t. Království České má dva ústavy samostatné: v Praze a v Dobřanech (u Plzně), a dva ústavy filiální: v Kosmonosích (u Mladé Boleslavi) a v Opořanech (u Tábora). Dobřanský jest zařízen dle moderních požadavků. V poslední době zakoupen pro adaptaci zámek v Horních Beřkovicích u Mělníka.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
