Drobná mince doby grošové Sběratelský tip pro náročnější
V Kronice zbraslavské se dočítáme, že král Václav II. poslal roku 1300 své vyslance do Florencie, a do Čech odtud povolal tři pečlivé odborníky znalé mincovního díla, u kterých byla záruka, že mohou realizovat jeho plán.
V Kronice zbraslavské se dočítáme, že král Václav II. poslal roku 1300 své vyslance do Florencie, a do Čech odtud povolal tři pečlivé odborníky, Reinharda, Alfarda a Cynona Lombardského, muže znalé mincovního díla, u kterých byla záruka, že mohou realizovat jeho plán: „…aby lid měl s ním vzájemně jednu společnou minci, protože se totiž sdílejí o jednoho krále a jedno království. A tak byla léta Páně 1300 v měsíci červenci zavedena mince grošů pražských a malých penízků, jichž jde na groš dvanáct, a každý peníz byl označen jménem Václava, který jej zavedl.“
Před touto mincovní reformou docházelo k časté a škodlivé obměně mincí, která neprospívala poddaným ani obchodníkům. Kronikář k tomuto období poznamenal: „… protože denár, který byl včera a předevčírem dobrý a platný, po několika dnech přestal být k potřebě.“
Královská mincovna vznikla v Kutné Hoře v souvislosti s mincovní reformou. V tamním Vlašském dvoře byl vybudován významný středověký podnik, který novou minci začal v yrábět a založil na ní na dobu více než dvou set let slávu českého mincovnictví. Tzv. pražský groš a jeho díly původně zvané parvi (později nazý vané peníze) se staly finanční oporou českého království a postupně získávaly stále větší oblíbenost i uplatnění v zahraničí. Nejenže byly pražské groše všude v Evropě přijímány, ale podle jejich vzoru i napodobovány jinými evropskými mincovními systémy a to zejména v Míšni, Polsku, Hesensku, v Uhrách i v jiných zemích.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
Ze světa kovových známek (22) Monogramy, zkratky a emblémy
Stálým problémem studia účelových známek jsou ražby, na nichž se jejich vydavatelé skrývají za zkratkami jména či názvu, monogramem, emblémem či logem.
Zejména monogramy psané kaligrafickou kurzívou či ozdobným písmem s ligaturami bývají někdy již při čtení tvrdým oříškem s nejistými výsledky.
V XIX. století, kdy nebyly ještě sepsané nebo teprve vznikaly první katalogy mincí, činily problémy s určením zejména německé drobné mince XVIII. a XIX. století, na nichž je vydavatel uveden pouze ozdobnými iniciálami. Na pomoc sběratelům vznikaly vysvětlující příručky,1 kde byly zkratky objasněné a které obyčejně obsahovaly i tabulky s vyobrazením obzvláště těžko čitelných monogramů držitelů a vykonavatelů mincovních regálů. Ostatně nemusíme se vracet do devatenáctého století. Z amerického pohledu zvláště zapeklité monogramy panovníků přinášely ještě před nedávnem i katalogy Krause Mishler. Uveďme zde některé české kovové známky s pouhými monogramy, emblémy a logy, jejichž význam je znám nebo na jejichž provenienci napovídají nálezové okolnosti. Věřím, že sběratelé ocení zejména určení některých dosud nepřidělených monogramů a emblémů.
První monogramy na českých kovových známkách se objevily již v pozdním středověku. Patrně nejstarší je majuskulní litera W na měděné známce kutnohorského dolu CZWM WASSERRAD (obr. 1), kterou první uveřejnil Josef Neumann (Neumann 1866–1868: 59, č. 28803). Nepůjde zde ale o monogram Vladislava Jagelonského nebo dokonce Václava IV., jak někteří autoři naznačují, ale počáteční literu názvu dolu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU