Ferdinand I. (V.)
Nástup vlády, holdování ve Vídni 1835 a jedna unikátní ražba
Před 180 lety, v roce 1835, se ujal vlády poslední korunovaný český král z rodu habsburského – arcivévoda rakouský Ferdinand,1 jako rakouský císař toho jména první, jako uherský a český král v posloupnosti habsburských panovníků pátý.
Ferdinand převzal vládu po smrti svého otce císaře Františka I. dne 2. března 1835. Korunovace rakouských císařů měly být prováděny podle částečně převzatých říšských tradic. Jako korunovačních insignií mělo bý t používáno Rudolfov y tzv. domácí koruny z roku 1602 a žezla s říšským jablkem, jež k ní dal zhotovit císař Matyáš po roce 1612. K vlastnímu aktu korunovace touto korunou a k provedení s tím spojeného obřadu však nikdy nedošlo, i když panovníci titul rakouského císaře používali. Proto nástup císaře Ferdinanda I. připomínají pouze dvě pamětní medaile a korunovační ražby logicky chybí. Císař Ferdinand patřil sice k nejoblíbenějším habsburským panovníkům, ale on sám ovšem ve skutečnosti nikdy nevládl. Jeho otec před smrtí fakticky složil vládu v monarchii do rukou kancléře Metternicha a státní rady. Na systému rakouské vlády se tak po smrti Františka I. prakticky nic nezměnilo a rakouská zahraniční i vnitřní politika byla i nadále vedena v duchu metternichovského absolutismu. Byla to „absolutní monarchie bez monarchy“.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.
Z tržišť a barů Senegalské mince
Mé krátkodobé pobyty v Senegalu, nikterak časté, jsou motivovány návštěvou přátel, vyhledáváním a nákupem ojedinělých náhrdelníků, pobytem na místech spjatých s obchodem s otroky, a podmíněny jsou jak jinak, dostatkem finanční hotovosti.
Mé krátkodobé pobyty v Senegalu, nikterak časté, jsou motivovány návštěvou přátel, vyhledáváním a nákupem ojedinělých náhrdelníků, pobytem na místech spjatých s obchodem s otroky, a podmíněny jsou jak jinak, dostatkem finanční hotovosti, případně její dostupnosti z evropského účtu.
V tomto ohledu musím konstatovat, že urbanizované oblasti Senegalu jsou k uživatelům kont velmi vstřícné, směna eur na místní franky je bezproblémová, kurzy se nijak výrazně neliší. V březnu se pohyboval kurz kolem 650 franků za 1 euro. A samotný pobyt ve městech či na turisticky exponovaných památkách není nikterak levný.
Drobných mincí je v zemi relativně dostatek, byť se nepředpokládá, že se po nich bude pídit právě běloška, na místní poměry bohatá, a ještě v netypickém klobouku. A tak se mi jako vždy, při jejich sběru osvědčila tržiště a bary, jak stanového městečka v poušti či mého hotelu v Saint Louis.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
