ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (29) Známky mlýnů
Mletí obilí doprovází lidstvo po několik tisíciletí.
Od drcení obilí na plochém kameni malým ručním kamenným drtidlem v neolitu vývoj dospěl k současným moderním plně mechanizovaným a automatizovaným mlýnům.
Ačkoliv má mlynárenství v Čechách dlouhou a starou tradici1, nejsou u nás zatím doloženy historické mlýnské známky, jaké jsou známé kupříkladu z Německa2 či Slezska3. Kovové známky, které se u nás v některých mlýnech užívaly, nemají zpravidla spojitost se samotnou mlýnskou výrobou. Dokládají však jiné podnikatelské aktivity a zemědělskou výrobu některých mlýnů. Jedním z hledisek při členění mlýnů jsou zdroje hnací energie. Nejstarším byl mlýn tažný, jehož pohonem byla síla zvířat, později se využívala energie větru a vody, od minulého století přišly na řadu pára a spalovací či elektrické motory. V českých zemích převládaly vodní mlýny, které se zejména v XIX. století rozšířily do značného množství. Ottův slovník naučný4 uvádí koncem roku 1890 v Čechách 6882 mlýnů, 2503 na Moravě a 650 ve Slezsku. K tomu ještě 573 mlýnů provozovaných „po továrensku“, celkem tedy 10 608 mlýnů. Mlýny byly tehdy na každém vodním toku, počínaje lučními potůčky. Řada jich zanikla, když se na přelomu století začala vozit laciná mouka z Uher umletá v parních velkomlýnech. Na snižování počtu malých vodních mlýnů, často odkázaných na rozmary počasí, měla dopad i domácí konkurence. S mlýny s válcovými stolicemi (americký mlýn, válcový mlýn, automatický mlýn, strojní mlýn, umělý či umělecký mlýn, jak se nazývaly) se nemohly měřit. Přesto je ještě v období první Československé republiky uváděn5 poměrně velký počet mlýnů, v sezóně 1923/1924 bylo v činnosti 10 221, v letech 1933/1934 pak 9220 mlýnů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
Ze světa kovových známek (17) Materiály účelových známek (2)
Tento díl se tak trošku vymyká názvu seriálu. K výrobě účelových známek byly totiž užívané i nekovové materiály.
Již v první polovině 19. století se vyráběly někdy i svépomocí známky z lepenky nebo kartonu, často kruhové a podobné tak mincím, kterých se do současnosti vzhledem malé trvanlivost papíru dochoval pravděpodobně pouhý zlomek.
Byly to známky užívané především v zemědělství, kde potvrzovaly odvedenou práci v časovém nebo úkolovém pojetí. Staršími jsou známky robotní, později vznikaly z tuhého papíru i známky chmelové. Příkladem podomácku zhotovené papírové chmelovky je známka Cyrila Vitnera z obce Hředle na Rakovnicku (obr. 1). Kartónová peněžní známka či nouzovka, kterou vydal J. Wetzler ze Žatce, byla vytištěna v odborném závodě (obr. 2). Vedle různých druhů kartonu a tuhého papíru se užíval i prešpán - chemicky tvrzená lepenka. Na tento odolnější materiál šlo nejen tisknout, ale i do něj razit (obr. 3).
Přechodem mezi známkami kovovými a papírovými jsou ražby na kovem plátované lepence. Byly ražené jako kovové známky a sloužily vesměs k reklamním účelům. Typickým zástupcem této kategorie je známka Exportního pivovaru a. s. Velké Březno, jejíž materiál je lepenka plátovaná měděnou vrstvou (obr. 4). Podobného provedení jsou známky pařížských veřejných domů. Zde ražba nevěstince U hezkých holek (krásných slepic) v ulici Blondel 32 v Paříži (obr. 5), který proslavil spisovatel Henry Miller.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
