Jak se dělá mincovna (3) Jak se myšlenka mincovny postupně stává realitou
Jako většina lidí, o které se otřely základy filosofie na vysoké škole, i já jsem poznamenán dialektikou.
V mé mysli a konání se vždy střetávaly protipóly duchovní a materiální. Svým založením jsem byl spíše pragmatik. Ideám, natožpak ideologiím jsem nikdy moc nefandil. Myšlenku na mincovnu jsem nemohl správně pochopit, nic pořádného jsem si za tím neuměl představit. Do září 1992 jsem neznal vůbec nikoho, kdo by mi o mincovně byl schopen něco bližšího říci. Natož, abych znal někoho z ČNB, kdo o takových věcech, jako je mincovna rozhoduje. Odehrával se ve mně rozpor mezi krásnou ideou a tvrdou realitou neznalosti.
Vzpomněl jsem si, že mám v Praze výborného kamaráda, který se mnou studoval na VŠE, a kdysi pracoval na Státní bance československé v Praze. V této bance jsem ho i několikrát
navštívil v jeho ředitelské kanceláři. Byl to ing. Milan Gerža, který v té velké budově naproti Prašné bráně před revolucí působil několik let, jako hlavní úvěrář pro zemědělsko-potravinářské odvětví. Milan byl vždy výrazná osobnost a musel zde zanechat určitě významnou stopu. V roce 1992, však už zde nepracoval. Byl v té době ředitelem nově se rozvíjející firmy CaC Leasing Praha, kterou v podstatě založil. Nebylo nic jednoduššího než mu zatelefonovat a sdělit mu, co mě tíží namysli. Jako vždy reagoval velmi rychle a ihned pochopil, že mincovna je výborný nápad, za kterým je nutno jít. Ze svého dřívějšího působiště znal Dr. Surgu z ČNB a sehnal mi na něj přímou telefonní linku. Musel jsem ale M. Geržovi slíbit, že se té návštěvy, kterou s Dr. Surgou dohodnu, také osobně zúčastní. Měl vždy dobrý instinkt na zajímavé věci. Řekl bych, že zavětřil kořist a byl připraven za ní
se mnou jít.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012.
Alfons Mucha Umělec a peníze
Tvorba papírových platidel patří v díle Alfonse Muchy k okrajové, byť přesto k neopomenutelné části jeho tvorby.
Muchovy bankovky a státovky se na dlouhá desetiletí staly vzorem a inspirací pro mnohé jeho následovníky jak doma tak v zahraničí a dodnes budí obdiv
a uznání nejen odborné, ale i laické veřejnosti.
Alfons Mucha patřil na přelomu 19. a 20. století k předním výtvarníkům uznávaným nejen doma, ale také v západní Evropě a Spojených státech. Kromě obrazů se ve své tvorbě zabýval
především užitým uměním, kde vedle reklamních plakátů tvořil i návrhy obalů pro celou řadu spotřebních předmětů, maloval kalendáře, dekorativní zástěny. Spolupracoval také s významnými architekty, s nimiž se spolupodílel mimo jiné i na výzdobě Obecního domu a dostavbě chrámu Sv. Víta v Praze. V neposlední řadě pak nelze opomenout ani na jeho nesmazatelnou stopu v oblasti poštovních známek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
