BANKOVKY BURUNDI
2015 Issue (#50–#53)
V lednu roku 2015 centrální banka Burundi (Banque de la République du Burundi/Ibankiya Republika y‘Uburundi) emitovala zcela novou řadu bankovek o nominální hodnotě 500, 2000, 5000 a 10 000 franků (Francs/Amafaranga). V oběhu jsou bankovky od 29. 4. 2015.
Pro připomenutí pouze uvádíme, že burundský frank je zákonným platidlem středoafrického státu Burundi. Název frank má burundská měna společný s několika dalšími státy, ve kterých je úředním jazykem vedle svahilštiny či kirundštiny především francouzština. ISO 4217 kód franku je BIF. Jedna setina franku se nazývá centime. Z pohledu historie trvala cesta k burundskému franku poměrně dlouho, počínaje rokem 1890. Pokud na tomto místě máme velice stručně shrnout vývoj burundského franku, je nutná poznámka k poměrně složitému vývoji vlastního státu Burundi.
Německá východoafrická rupie (1890–1916)
Burundi (spolu s dnešním státem Rwanda jako jeden politický celek s názvem Ruanda-Urundi) byla součástí Německé východní Afriky a používala její měnu. Frank Belgického Konga (1916–1960) – území dnešního Burundi se dostává během 1. světové války pod správu Belgie a používá měnu sousední belgické kolonie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.
Jak se dělá mincovna (14) Tvorba ceny oběžných mincí
Musím se ve svých vzpomínkách opět vrátit o mnoho let zpátky, do doby, když jsem v roce 1971 skládal státní zkoušku z ekonomiky na VŠE v Praze.
Byla to doba pokračující politické normalizace a pro studenty z našeho kruhu obzvlášť složitá. První dva ročníky s námi na přednášky a na cvičení chodil velmi talentovaný student, náš kamarád, jménem Jan Palach. Více se k tomu nechci rozepisovat. Pamětníkům to stačí a nové generace se už více dočtou v učebnicích dějepisu.
V době příprav na státnice nám vedoucí katedry docent Choma s vážnou tváří radil, abychom zapomněli, co jsme se učili v 1. a 2. ročníku o Šikově ekonomické reformě a jak máme být opatrní, abychom neřekli něco, co se nemusí líbit přísedícím v komisi. Byli jsme z toho zmatení. Když už jsme ztratili ideály pražského jara, nechtěli jsme ztratit šanci ukončit 5 let studia. S napětím jsem proto šel na státnici a přál jsem si nějakou ekonomicky neutrální otázku, kde bych mohl uplatnit své znalosti a zároveň nemusel papouškovat myšlenky normalizátorů. Měl jsem štěstí. Vylosoval jsem si teorii cen. Tu jsem měl velmi dobře zažitou z prvního ročníku, když jsem v politické ekonomii kapitalismu skládal zkoušku na stejné téma. Cenová problematika se od té doby stala mojí oblíbenou disciplínou, která mě nikdy neopustila.
Vedoucím řídícím pracovníkem mincovny jsem se stal v době, kdy už jsem měl více než 20 let podnikové praxe. Dávno jsem pochopil, že cena výrobku je základem ekonomického úspěchu v podnikání. Zjednodušeně řečeno „co nejlépe nakoupit a co nejlépe prodat“. Neplatilo pro mě to hokynářské „co nejlaciněji nakoupit a co nejdráž prodat“.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU