Rožmberkové - zlato

Další podobné medaile:
- Rožmberkové. Sada stříbrných medailí
- Doba Rudolfa II. - stříbro

Petr Vok z Rožmberka,
portrét v životní velikosti,
Charles Louis Philippot, 19. století

Vilém z Rožmberka (10. března 1535 – 31. srpna 1592) – významný český politik a diplomat z rodu Rožmberků.

Vilém z Rožmberka se narodil na zámku Schützendorf v Rakousku, jako čtvrté dítě Jošta III. z Rožmberka a Anny z Rogendorfu. Už v roce 1551, kdy mu bylo šestnáct let, se ujal správy rozsáhlého rodového majetku. Ve stejném roce navštívil Itálii, která ho okouzlila renesanční kulturou i odlišným životním stylem. Vilém byl ostatně přesvědčen, že kořeny jeho rodu sahají právě do Itálie. Po návratu proto rozšířil rodový znak s červenou růží o stříbrné a červené pruhy se zlatým břevnem, které měly symbolizovat spříznění s italským rodem Orsini. Na zámku v Českém Krumlově, jenž si zvolil za rezidenční sídlo, zavedl chov medvědů. Ti měli připomínat původ jeho rodu, neboť medvědice se italsky řekne orsa. Tradice chovu medvědů se v Českém Krumlově dodržuje dodnes.

V roce 1570 se Vilém stal nejvyšším purkrabím pražským. Jako významný diplomat působil ve službách císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. Habsburského. Dva roky po jmenování byl Habsburky pověřen, aby vedl jednání, které pro ně mělo zajistit uvolněný polský trůn. Pro velkou část polské šlechty byla tato možnost nepřijatelná, Vilém však svým vystupováním udělal takový dojem, že byl sám navržen za královského kandidáta.

V dobách nepřítomnosti vládce byl Vilém domácími i zahraničními politiky považován za místokrále, což svědčí o důležitosti jeho postavení. Jako umírněný katolík byl tolerován i českými protestantskými proudy. Ač čtyřikrát ženatý, potomků se Vilém nedočkal. Po jeho smrti se správy rožmberského panství ujal jeho mladší bratr Petr Vok.

Vilém z Rožmberka (10. března 1535 – 31. srpna 1592) – významný český politik a diplomat z rodu Rožmberků.

Vilém z Rožmberka se narodil na zámku Schützendorf v Rakousku, jako čtvrté dítě Jošta III. z Rožmberka a Anny z Rogendorfu. Už v roce 1551, kdy mu bylo šestnáct let, se ujal správy rozsáhlého rodového majetku. Ve stejném roce navštívil Itálii, která ho okouzlila renesanční kulturou i odlišným životním stylem. Vilém byl ostatně přesvědčen, že kořeny jeho rodu sahají právě do Itálie. Po návratu proto rozšířil rodový znak s červenou růží o stříbrné a červené pruhy se zlatým břevnem, které měly symbolizovat spříznění s italským rodem Orsini. Na zámku v Českém Krumlově, jenž si zvolil za rezidenční sídlo, zavedl chov medvědů. Ti měli připomínat původ jeho rodu, neboť medvědice se italsky řekne orsa. Tradice chovu medvědů se v Českém Krumlově dodržuje dodnes.

V roce 1570 se Vilém stal nejvyšším purkrabím pražským. Jako významný diplomat působil ve službách císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II. Habsburského. Dva roky po jmenování byl Habsburky pověřen, aby vedl jednání, které pro ně mělo zajistit uvolněný polský trůn. Pro velkou část polské šlechty byla tato možnost nepřijatelná, Vilém však svým vystupováním udělal takový dojem, že byl sám navržen za královského kandidáta.

V dobách nepřítomnosti vládce byl Vilém domácími i zahraničními politiky považován za místokrále, což svědčí o důležitosti jeho postavení. Jako umírněný katolík byl tolerován i českými protestantskými proudy. Ač čtyřikrát ženatý, potomků se Vilém nedočkal. Po jeho smrti se správy rožmberského panství ujal jeho mladší bratr Petr Vok.

Polyxena z Pernštejna (1566 – 24. května 1642) – česká katolická šlechtična, dárkyně věhlasného Pražského Jezulátka. Čtvrtá, a poslední manželka Viléma z Rožmberka.

Polyxena byla dcerou českého šlechtice a nejvyššího kancléře českého království Vratislava II. z Pernštejna, matka pocházela ze Španělska. Za manželku si Polyxenu vybral Vilém z rodu Rožmberků, který byl stále bezdětný a doufal, že mu o třicet let mladší žena dá potomka. Nedočkal se však ani ve svém čtvrtém manželství. Cílevědomá Polyxena nechala na sebe zavčasu přepsat roudnické panství, které po smrti manžela v roce 1592 spadlo do jejího vlastnictví. Brzy se projevila jako dobrá hospodářka. Po smrti svého bratra a císařského vojevůdce Jana, který zahynul při obléhání Turky obsazené pevnosti Rába, převzala pod svou správu i panství Litomyšl. Zároveň se stala poručnicí jeho tří dětí.

Podruhé se vdala 23. listopadu 1603, a to za nejvyššího kancléře Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Tento uznávaný politik byl považován za představitele české katolické šlechty. Není divu, že v době před a pobělohorské oba manželé pevně stáli na straně katolíků. U paní Polyxeny našli po druhé pražské defenestraci útočiště z okna vyhození Vilém Slavata a Jaroslav Bořita z Martinic. Polyxena podporovala různé mnišské řády, v Roudnici založila kapucínský klášter, rázně však také na svých panstvích dokázala potlačit ohniska odporu proti katolizaci. Do historie se zapsala unikátním darem: klášteru bosých karmelitánů darovala sošku Jezulátka, která se dodnes nachází v pražském kostele Panny Marie Vítězné a je uctívána křesťany z celého světa. Sošku do Čech ze Španělska přivezla její matka.

Kateřina z Ludanic (asi 1565 - 22. června 1601) – česká šlechtična. Manželka velmože Petra Voka z Rožmberka.

Přesné datum narození Kateřiny z Ludanic je zahaleno tajemstvím. Matka Johanka Meziříčská z Lomnice ji na svět přivedla na hradě Helfštýn kolem roku 1565, otcem byl Václav z Ludanic. Ten však záhy zemřel a Kateřininým poručníkem se stal hejtman moravského markrabství Zachariáš z Hradce.

V roce 1579 začala jednání o sňatku s Petrem Vokem z Rožmberka, kterému měla dívka dát následníka. Mladičká Kateřina, v té době ji mohlo být čtrnáct nebo patná let, se za tehdy jedenačtyřicetiletého šlechtice provdala 14. února 1580 na zámku v Bechyni. Po svatbě jí připadlo panství helfštýnské s městem Lipník nad Bečvou, jakožto dědictví po otci. Kateřina pocházela z českobratrského prostředí a svým přesvědčením ovlivnila i manžela, který se k bratrskému společenství choval velmi vřele a podporoval jej.

Potomka se nicméně tento nesourodý pár nedočkal a manželství tak nenaplnilo Petrovo očekávání. Ke všemu se u Kateřiny začala projevovat dušení choroba. Tolerantní Petr Vok se o nemocnou manželku přesto staral až do jejího skonu 22. června 1601. Kateřina z Ludanic je pohřbena v rodinné hrobce Rožmberků ve Vyšším Brodě.