Další podobné medaile:
- Rožmberkové. Sada stříbrných medailí
-
Doba Rudolfa II. - stříbro
![Investiční zlato]()
Petr Vok z Rožmberka,
portrét v životní
velikosti,
Charles Louis Philippot, 19. století
Vilém z Rožmberka (10.
března 1535 – 31. srpna 1592) – významný český politik a
diplomat z rodu Rožmberků.
Vilém z Rožmberka se narodil na
zámku Schützendorf v Rakousku, jako čtvrté dítě Jošta
III. z Rožmberka a Anny z Rogendorfu. Už v roce 1551,
kdy mu bylo šestnáct let, se ujal správy rozsáhlého
rodového majetku. Ve stejném roce navštívil Itálii,
která ho okouzlila renesanční kulturou i odlišným
životním stylem. Vilém byl ostatně přesvědčen, že kořeny
jeho rodu sahají právě do Itálie. Po návratu proto
rozšířil rodový znak s červenou růží o stříbrné a
červené pruhy se zlatým břevnem, které měly symbolizovat
spříznění s italským rodem Orsini. Na zámku v Českém
Krumlově, jenž si zvolil za rezidenční sídlo, zavedl
chov medvědů. Ti měli připomínat původ jeho rodu, neboť
medvědice se italsky řekne orsa. Tradice chovu medvědů
se v Českém Krumlově dodržuje dodnes.
V roce 1570 se Vilém stal nejvyšším
purkrabím pražským. Jako významný diplomat působil ve
službách císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II.
Habsburského. Dva roky po jmenování byl Habsburky
pověřen, aby vedl jednání, které pro ně mělo zajistit
uvolněný polský trůn. Pro velkou část polské šlechty
byla tato možnost nepřijatelná, Vilém však svým
vystupováním udělal takový dojem, že byl sám navržen za
královského kandidáta.
V dobách nepřítomnosti vládce byl
Vilém domácími i zahraničními politiky považován za
místokrále, což svědčí o důležitosti jeho postavení.
Jako umírněný katolík byl tolerován i českými
protestantskými proudy. Ač čtyřikrát ženatý, potomků se
Vilém nedočkal. Po jeho smrti se správy rožmberského
panství ujal jeho mladší bratr Petr Vok.
![Investiční zlato]()
Vilém z Rožmberka (10.
března 1535 – 31. srpna 1592) – významný český politik a
diplomat z rodu Rožmberků.
Vilém z Rožmberka se narodil na
zámku Schützendorf v Rakousku, jako čtvrté dítě Jošta
III. z Rožmberka a Anny z Rogendorfu. Už v roce 1551,
kdy mu bylo šestnáct let, se ujal správy rozsáhlého
rodového majetku. Ve stejném roce navštívil Itálii,
která ho okouzlila renesanční kulturou i odlišným
životním stylem. Vilém byl ostatně přesvědčen, že kořeny
jeho rodu sahají právě do Itálie. Po návratu proto
rozšířil rodový znak s červenou růží o stříbrné a
červené pruhy se zlatým břevnem, které měly symbolizovat
spříznění s italským rodem Orsini. Na zámku v Českém
Krumlově, jenž si zvolil za rezidenční sídlo, zavedl
chov medvědů. Ti měli připomínat původ jeho rodu, neboť
medvědice se italsky řekne orsa. Tradice chovu medvědů
se v Českém Krumlově dodržuje dodnes.
V roce 1570 se Vilém stal nejvyšším
purkrabím pražským. Jako významný diplomat působil ve
službách císařů Maxmiliána II. a Rudolfa II.
Habsburského. Dva roky po jmenování byl Habsburky
pověřen, aby vedl jednání, které pro ně mělo zajistit
uvolněný polský trůn. Pro velkou část polské šlechty
byla tato možnost nepřijatelná, Vilém však svým
vystupováním udělal takový dojem, že byl sám navržen za
královského kandidáta.
V dobách nepřítomnosti vládce byl
Vilém domácími i zahraničními politiky považován za
místokrále, což svědčí o důležitosti jeho postavení.
Jako umírněný katolík byl tolerován i českými
protestantskými proudy. Ač čtyřikrát ženatý, potomků se
Vilém nedočkal. Po jeho smrti se správy rožmberského
panství ujal jeho mladší bratr Petr Vok.
![Investiční zlato]()
Polyxena z Pernštejna (1566
– 24. května 1642) – česká katolická šlechtična, dárkyně
věhlasného Pražského Jezulátka. Čtvrtá, a poslední
manželka Viléma z Rožmberka.
Polyxena byla dcerou českého
šlechtice a nejvyššího kancléře českého království
Vratislava II. z Pernštejna, matka pocházela ze
Španělska. Za manželku si Polyxenu vybral Vilém z rodu
Rožmberků, který byl stále bezdětný a doufal, že mu o
třicet let mladší žena dá potomka. Nedočkal se však ani
ve svém čtvrtém manželství. Cílevědomá Polyxena nechala
na sebe zavčasu přepsat roudnické panství, které po
smrti manžela v roce 1592 spadlo do jejího vlastnictví.
Brzy se projevila jako dobrá hospodářka. Po smrti svého
bratra a císařského vojevůdce Jana, který zahynul při
obléhání Turky obsazené pevnosti Rába, převzala pod svou
správu i panství Litomyšl. Zároveň se stala poručnicí
jeho tří dětí.
Podruhé se vdala 23. listopadu
1603, a to za nejvyššího kancléře Zdeňka Vojtěcha Popela
z Lobkovic. Tento uznávaný politik byl považován za
představitele české katolické šlechty. Není divu, že
v době před a pobělohorské oba manželé pevně stáli na
straně katolíků. U paní Polyxeny našli po druhé pražské
defenestraci útočiště z okna vyhození Vilém Slavata a
Jaroslav Bořita z Martinic. Polyxena podporovala různé
mnišské řády, v Roudnici založila kapucínský klášter,
rázně však také na svých panstvích dokázala potlačit
ohniska odporu proti katolizaci. Do historie se zapsala
unikátním darem: klášteru bosých karmelitánů darovala
sošku Jezulátka, která se dodnes nachází v pražském
kostele Panny Marie Vítězné a je uctívána křesťany
z celého světa. Sošku do Čech ze Španělska přivezla její
matka.
Kateřina z Ludanic (asi 1565
- 22. června 1601) – česká šlechtična. Manželka velmože
Petra Voka z Rožmberka.
Přesné datum narození Kateřiny z Ludanic
je zahaleno tajemstvím. Matka Johanka Meziříčská
z Lomnice ji na svět přivedla na hradě Helfštýn kolem
roku 1565, otcem byl Václav z Ludanic. Ten však záhy
zemřel a Kateřininým poručníkem se stal hejtman
moravského markrabství Zachariáš z Hradce.
V roce 1579 začala jednání o sňatku
s Petrem Vokem z Rožmberka, kterému měla dívka dát
následníka. Mladičká Kateřina, v té době ji mohlo být
čtrnáct nebo patná let, se za tehdy
jedenačtyřicetiletého šlechtice provdala 14. února 1580
na zámku v Bechyni. Po svatbě jí připadlo panství
helfštýnské s městem Lipník nad Bečvou, jakožto dědictví
po otci. Kateřina pocházela z českobratrského prostředí
a svým přesvědčením ovlivnila i manžela, který se
k bratrskému společenství choval velmi vřele a
podporoval jej.
Potomka se nicméně tento nesourodý
pár nedočkal a manželství tak nenaplnilo Petrovo
očekávání. Ke všemu se u Kateřiny začala projevovat
dušení choroba. Tolerantní Petr Vok se o nemocnou
manželku přesto staral až do jejího skonu 22. června
1601. Kateřina z Ludanic je pohřbena v rodinné hrobce
Rožmberků ve Vyšším Brodě.
