Světové dědictví UNESCO – Vlkolínec, rezervace lidové architektury

V roce 1972 byla na Generální konferenci UNESCO přijata Dohoda o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví s cílem chránit mimořádné hodnoty důležité pro lidstvo. Na jejím základě se do Seznamu světového dědictví zapisují nejvýznamnější lokality a objekty světa. V současnosti je v něm zaneseno pět slovenských lokalit, mezi nimi i Vlkolínec, památková rezervace lidové architektury.

Tato osada leží na severu Slovenska na svazích Velké Fatry a je součástí Rožumberka. Tvoří pozorhodně zachovaný sídelní komplex s dřevěnou roubenou architekturou typickou pro horské a podhorské oblasti, přičemž z hlediska její celistvosti není na světě žádný jiný podobný útvar. Nachází se zde 45 autentických usedlostí s množstvím archaických konstrukčních prvků. Mezi domy se osobitě vyjímá zvonice z roku 1770 a studna z roku 1860.

Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Sk

Údaje o minci

Osada Vlkolínec se nachází na severu Slovenska v Liptovské kotlině na svazích východních výběžků Velké Fatry. Obec vznikla na hranici města Ružomberok a v současnosti je jeho městskou částí. Od roku 1977 je památkovou rezervací lidové architektury, přičemž není muzeem lidové architektury v přírodě, ale stále živou osadou, ve, které v současnosti trvale žije asi 30 obyvatel.

V roce 1993 byl Vlkolínec společně s Banskou Štiavnicou a Spišským hradem zapsaný do Seznamu světového dědictví (UNESCO), do, kterého později přibyly i další dvě slovenské lokality – jeskyně Slovenského krasu (na základě oboustranné nominace s Maďarskem společně s jeskyněmi Aggtelekského krasu) a městská památková rezervace Bardějov.

Při zápisu Vlkolínce odborníci zohlednili skutečnosti, že byl Mezinárodní radou pro památky a sídla (OCOMOS) vyhodnocený jako nejlíp zachovaný představitel vesnického osídlení v rámci Karpatského regionu. Ocenili především pozoruhodně zachovaný sídelní celek z typických srubových objektů středoevropského typu, přičemž z hlediska jeho homogennosti není ve světě známý jiný podobný celek. Díky intaktně zachované kulturní krajině je zároveň jedinečným příkladem nepřetržitého a tradičního využívání území v souladu se všemi trendy trvale udržitelného rozvoje. Vyvážený vztah a vazby mezi člověkem a přírodou vyplývající ze skutečnosti, že hospodářské zužitkování krajiny nikdy neohrozilo její stabilitu, je základní hodnotou lokality. Tradiční rolnicko pastýřský způsob života se odrazil na okolním krajinném prostředí. Úzké parcely se zástavbou přecházejí do zahrad a dále do zachovaného systém terasových políček, které obklopují celou obec. Volně na ně navazují louky a paseky, na, kterých jsou roztroušené drobné stavby seníků. Vlkolínec jako celek působí harmonicky a vyrovnaně jako nedílná součást okolní chráněné krajinné oblasti Velká Fatra.

Osada je úzce spjatá s okolní krajinou se podřizuje přírodní dominantě hory Sidorov. Charakteristickou jednotku zástavby hromadné obce vytváří dřevěná srubová architektura typická pro horské a podhorské oblasti Liptova. Osada má dodnes zachovaných 45 původních hospodářských usedlosti. Charakteristické jsou dlouhé dvory, společné pro několik obytných domů. Vytvářejí se řazením objektů počínajíc obytným domem od ulice, maštalemi a malými hospodářskými stavbami, dvůr uzavírá stodola. Přestože většina dnes stojících obytných domů byla postavena v 19. stolení, díky tradičnímu způsobu stavění je možné předpokládat, že dnešní domečky v použití materiálu i způsobu výstavby zachovávají autenticitu sídla. Základním stavebním materiálem obytných domů i hospodářských staveb je dřevo. Výběr materiálu byl podmíněný okolním prostředím lesů a hor. Stěny domů jsou zhotovené z částečně nebo úplně otesaných trámů. Jsou postavené na kamenných podezdívkách, vyrovnávající svahovitý terén. Nerovnosti stěn se upravovaly vtíráním hlíny, která se potom bělila a líčila. Typická barevnost vlkolínských srubů je bílá, modrá, žlutá a světle okrová. Charakteristické jsou původně šindelem pokryté střechy bez komínů, ukončené štíty s polokruhem a kolíkem. Spodní deštění půlkruhu je někde ornamentálně zdobené malbou a označené např. letopočte, jménem stavitele, křížem apod. Víc jako polovinu obytných domů tvoří třímístné srubové objekty, ve, kterých byly místnosti původně řazené v pořadí jizba, pitvor, komora.
Mezi zástavbou obytných domů se vyjímá srubová zvonice z roku 1770 a krytá studna, které jsou vybudované tradiční technikou a jsou pokryté šindelem. Zvonice a 36 usedlostí jsou zapsané do Ústředního seznamu kulturních památek.V obce se nachází rolnický dům s expozicí původního života a bydlení, který je přístupný veřejnosti.

Commemorative silver 200 Slovak crown coin UNESCO World Heritage Vlkolínec, Folk Architecture Reserve

 In 1972, the General –conference of UNESCO adopted the convention Concerning the Protection of the World Cultural and Natural Heritage in line with its aim to safeguard the cultural assets of the mankind. According to the Convention, the world’s most important sites and monuments, which fit the prescribed criteria, are inscribed on the World Heritage List. At present, the List includes five Slovak sites, including Vlkolínec, Folk Architecture Reserve.

The village of Vlkolínec is situated in northern Slovakia, on the eastern slopes of the Veľká Fatra Mountains, and is a part of the town of Ružomberok. It consists of a collection of unusually well preserved hand-hewn timber houses typical of the mountainous and hilly surroundings. The settlement is quite unique and numbers 45 authentic homesteads with many archaic constructional elements. Two special buildings stand – out among the houses: the timber bell – tower from 1770, and the well from 1860.

Silberne Gedenkmünze im Wert von 200 slowakischen Kronen UNESCO Welterbe Vlkolínec, Reservation der Volksarchitektur  

Další soutěžní návrhy. Nerealizované sádrové modely :

II. cena - akad. soch. Michal Gavula

III. cena - Mgr. art. Patrik Kovačovský

Prameny: Národná banka slovenska.