ČASOPIS MINCE A BANKOVKY Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.
Jak se dělá mincovna (16) Ražba zlatých mincí
Ve svých vzpomínkách se musím vrátit o více než 60 let zpátky, kdy jsem se vždycky v polovině května setkával se svojí tetou.
Ta k nám z Prahy přijížděla na vesnickou pouť. Můj děda i babička z otcovy strany, pocházeli každý z deseti dětí, a tak otec měl velké množství strýců a tet, a ještě více bratranců a sestřenic. Všichni cítili rodovou povinnost, alespoň jednou v roce k nám přijet. V tomto příbuzenstvu se vyznal jen můj otec, já jsem si to pozvolna třídil, ale oni ti lidé byli v principu hodně podobní. Žili většinou v okolních vesnicích a živili se jako zemědělci. Jedna otcova sestřenice byla výjimkou...
Otcova sestřenice se jmenovala Zdeňka. Byla švadlenou, neměla děti a nikdy se nevdala. Hlavním zdrojem jejího příjmu bylo vykládání budoucnosti z karet pro pražskou smetánku. Byla tajemná, měla nádherné velké tmavé oči a sametový hlas, ve kterém každé slovo znělo jako z jiného světa. Příbuzenstvu z karet vykládala a všichni tomu věřili. Zda se to splnilo, nevím. Mně, jako sedmiletému uličníkovi a zlobivci předpověděla, že jednou budu cestovat po světě a budu poznávat cizí země. Všichni jsme se tomu smáli, jenom ona svým výrazem v očích mě s lehkým úsměvem kárala, že karty nelžou.
V době vysokoškolských studií jsem svoji záhadnou tetu, na pokyn rodičů, občas navštěvoval, abych jí pověděl, jak se žije v bývalé hospůdce, kde se kdysi narodila její matka. Karty mi už nevykládala, protože viděla, že jsem žil v jiné realitě než ona. Když jsem se chystal na promoci, dne 3. července 1971, nebylo pochyb, že na tento významný den musím pozvat i svoji starou tetu. Po slavnostním převzetí vysokoškolského diplomu se ke mně tato dáma nenápadně přitočila. Byla celá v černém a vypadala jako z jiné doby. Dala mi na památku malou krabičku a popřála mi všechno dobré. Poděkovala za pozvání a nenápadně zmizela s tím, že se na společný oběd necítí dostatečně zdráva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
BULHARSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM Stručná historie, charakteristika vybraných bankovek
Bulharský lev (bulharsky лев) je zákonným platidlem balkánského státu Bulharsko.
název lev je pro bulharskou měnu používán již od roku 1881 (do roku 1885 [emitována bankovka #a1a - c] se označení týkalo výhradně mincí; kM#1 - kM#3[1881]) a vychází ze státního znaku, obsahujícího lva.
Označení lev je podobné jako měny dalších balkánských zemí; rumunské lei (=leu) a moldavské lei (=leu). Všechny měny se jmenují podle kočkovité šelmy (lev), jen výslovnost a zápis názvu je přizpůsoben bulharštině, rumunštině a moldavštině. ISO 4217 kód této měny je BGN. Jedna setina leva se jmenuje stotinka (1/100; bulharsky стотинка, množné číslo stotinki – стотинки). V roce 1999 provedla Bulharská národní banka radikální měnovou reformu - 1000 starých leva se transformovalo do 1 nového leva. ISO kód leva se změnil z do té doby platného BGL na dnes platné BGn(podle new lev). Z pohledu historie lze rozdělit vývoj bulharského leva na čtyři časové etapy; období 1. lev (leva) – období 4. lev (leva; viz tabulka níže). Od roku 1951 je centrálním (ústředním) emitentem bulharských bankovek Blgarska Narodna Banka (Българска Народна Банка).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.