Josef Božek (28. 2. 1782 - 21. 10. 1835) – český konstruktér a hodinář. Tvůrce prvního parovozu a parní lodi v českých zemích.

Josef Božek se narodil v české mlynářské rodině ve slezských Biercích v dnešním Polsku. O stroje a techniku jevil živý zájem už za školních let. V době, kdy studoval na gymnáziu v Těšíně, si jeho talentu všiml prefekt Leopold Jan Šeršník a začal perspektivního studenta podporovat. Právě díky tomuto mecenáši mohl Božek zahájit studium matematiky a mechaniky u profesora Andrého v Brně. V roce 1804 se vydal pěšky do Prahy. S osmi groši, doporučujícím dopisem a modelem stroje na prostřihování sukna. Po krátkém studiu na filosofické fakultě, při níž zároveň působil jako vychovatel dětí v rodině hraběte Clam-Martinice, se definitivně vrátil k technice. Nové působiště nalezl ve Stavovském polytechnickém ústavu, který řídil František Josef Gerstner. Božek však nenastoupil jako student, nýbrž jako mechanik, jelikož na studium mu scházely peníze. V té době vznikla řada jeho pozoruhodných konstrukcí: od hodinek, které se samy natahovaly pohybem ruky, přes různá astronomická zařízení až po protézy horních i dolních končetin.

Na polytechnice přišel také poprvé do kontaktu s parním strojem, jehož sestavením z dílů dovezených z Anglie ho Gerstner pověřil.

K události, která se zapsala do českých dějin, došlo v září roku 1815. Přesné datum první jízdy Božkova parního vozu je předmětem dohadů, nejčastěji se uvádí 24. září. Jisté je, že osmadvacátého téhož měsíce Božek jízdu za velkého zájmu veřejnosti zopakoval. Peníze, které předváděním vozu vydělal, investoval do realizace svého dalšího snu: lodi poháněné parou. Veřejnou premiéru bohužel pokazila náhlá bouře a zejména krádež pokladny s vybraným vstupným. Tato příhoda údajně Božka natolik znechutila, že experimenty s parními stroji v dopravě ukončil.

Své výjimečné schopnosti ale s úspěchem uplatnil jinde. Sestrojoval například čerpadla pro vodárny, navrhnul také železniční vozy pro koněspřežnou dráhu z Českých Budějovic do rakouského Lince.

Vynikl však především jako precizní hodinář. Konstruoval velké mechanismy věžních hodin, interiérové hodiny i ty nejmenší přenosné hodinky. Jeho specialitou ovšem byly neobyčejně přesné chronometry a astronomické hodiny. Patří mezi ně i kyvadlové hodiny, které postavil pro hvězdárnu pražského Klementina a jež sloužily až do roku 1984.

Na práci Josefa Božka úspěšně navázali i jeho dva synové. František, který po otci nastoupil na místo mechanika pražské polytechniky a mladší Romuald. Ten se podílel například i na přestavbě pražského orloje v roce 1864.