200 Kč Založení klášteru Zlatá koruna b.k.

Klášter Zlatá koruna – cisterciácký klášter založený Přemyslem Otakarem II. Nachází se na katastru obce Zlatá koruna, asi osm kilometrů od Českého Krumlova.

Za datum založení kláštera, který se původně latinsky nazýval Sancta Spinea Corona, se považuje rok 1263. Tehdy český král Přemysl Otakar II. do země povolal cisterciácké mnichy z rakouského kláštera Heiligenkreuz. Přemysl tak prý dodržel slib daný před bitvou u Kresenbrunnu (1260):

pokud nad uherským králem Bélou IV. zvítězí, nechá jako projev díku založit klášter. Pohnutkou pro jeho umístění nedaleko Českého Krumlova mohla být i opodstatněná obava z rozpínavosti rodu Vítkovců, kterým město patřilo, takže oblast kolem kláštera měla působit jako mírová nárazníková zóna. Podle historických odkazů Vítkovci přesto v roce 1276 klášter poničili.

Klášter dostal do svého vlastnictví četné pozemky, na nichž ve čtrnáctém století mniši zakládali vesnice. V tomto období zároveň vznikly všechny konventní budovy s kostelem. V roce 1420 klášter dvakrát přepadli a vypálili husité. Mniši se do něho vrátili až po sedmnácti letech, avšak období prosperity bylo nenávratně pryč.

Klášterní statky zabavili Rožmberkové, kteří se pak v polovině šestnáctého století pokoušeli řád úplně zrušit. Za třicetileté války sloužil klášter nejednou jako ubytovna pro vojska a trpěl rabováním. Situace se začala zlepšovat až po ukončení konfliktu.

Významně k tomu přispěl opat Bernard Pachmann (1661 – 1668), jenž začal s opravou kostela. Práce byla dokončena, spolu s dalšími opravami, až za jeho následovníka Matěje Ungara (1668 – 1701).

Dalšího rozmachu se klášter dočkal za opata Bohumíra Bylanského (1755 – 1785), který interiéry nechal vyzdobit v rokokovém slohu, rozvíjel klášterní zahradu, dal zbudovat malou hvězdárnu, ale také zavedl školu pro děti poddaných, v níž se vyučovalo na tehdejší zvyklosti moderním způsobem.

Rozkvětu učinil konec zrušovací dekret císaře Josefa II. v roce 1785. Budovy o dva roky později odkoupili Schwarzenbergové, kteří je nevhodně pronajímali jako průmyslové prostory až do roku 1909. V období druhé světové války klášter zkonfiskovaly protektorátní úřady a v roce 1948 se stal majetkem československého státu. Od roku 1979 do přelomu tisíciletí klášter spravovala Státní vědecká knihovna, v současnosti spadá pod správu Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích.