Jak se dělá mincovna (22)
Ražba pamětní medaile amerických prezidentů
Našich prezidentů, těch historicky prvních, prvorepublikových, nebo těch posledních česko-republikových, jsem si vždycky vážil. Obdivoval jsem jejich vzdělanost a osobní statečnost v boji za nezávislost a rozvoj národa, kterému se snažili zajistit budoucí prosperitu a místo na slunci mezi evropskými státy. Přes rozporuplné hodnocení jejich osobního nasazení a výkonu prezidentského úřadu, jsem byl rád, že jsme měli štěstí na velké muže. Jim všem vzdala mincovna hold svými ražbami.
Prezidenti okolních evropských zemí mě nikterak nezaujali. Většinou jsem neměl možnost se blíže seznámit s jejich historickým odkazem pro danou zemi, natož pak pro dění ve světě. Výjimkou byli pouze francouzský Charles de Gaulle a sovětský Michail Gorbačov. Úplně jiný úhel pohledu jsem si vytvořil na americké prezidenty. Tato výjimečná země postavila do svého čela vždycky výjimečné muže. Přesah jejich působnosti mimo Ameriku byl značný.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
Wiener Währung 200 let od zavedení vídeňské měny
František1, nejstarší syn císaře Leopolda II. (1790–1792) nastoupil
vládu po náhlém úmrtí svého otce 1. března 1792.
František1, nejstarší syn císaře Leopolda II. (1790–1792) nastoupil vládu po náhlém úmrtí svého otce 1. března 1792. Bylo to v době francouzské revoluce a první polovinu jeho vlády provázely dlouhotrvající a vyčerpávající válečné konflikty (války s Francií proti její vojenské expanzi), které byly pro Rakousko spojeny s bolestivými územními ztrátami a se stále se zhoršující hospodářskou situací.
Tyto události byly pochopitelně provázeny neustále se zvyšující potřebou peněz na válečné potřeby. Rakouský stát svá vydání financoval vydáváním (tištěním) stále většího množství nekrytých papírových peněz. Pohromou pro rakouské finance byly především reparace po prohrané válce s Francií roku 1809. Od poloviny roku 1810 kurz bankocedulí nezadržitelně padal. Obrovské vládní výdaje spjaté s napoleonskými válkami směřovaly zemi zákonitě ke státnímu bankrotu. Měnovou reformou ze dne 20. února 1811, vyhlášenou 15. března, byla snížena hodnota bankocedulí emitovaných v roce 1800 a 1806 a dílčích měděných mincí na pětinu, což znamenalo, že za 100 zlatých v bankocedulích se platilo 20 zlatých v nové měně – nazývané vídeňská. Stát tak odepsal 80 % svých dluhů na úkor obyvatelstva. Tento drastický postup způsobil na dlouhou dobu nedůvěru obyvatelstva v papírové peníze. Státní bankrot tedy byl vyhlášen 15. března 18112 a měl pro monarchii a její obyvatelstvo velmi neblahé důsledky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
