ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (36) Jídelní známky I
Známky k odběru jídla v pohostinství, tedy kovové stravenky, mají u nás bohatou historii.
O jejich oblíbenosti u sběratelů svědčí fakt, že pražské jídelní známky z poloviny 19. století byly součástmi numismatických sbírek snad již v době své platnosti.
Filozof, lékař a politik Jan Jessenius či Ján Jesenský nebo také Jan z Jesenu se narodil 27. prosince 1566 ve slezské Vratislavi. V roce 1583 se zapsal na univerzitu ve Wittenbergu a v roce 1587 obhájil v Lipsku disertaci. V roce 1588 odešel na filozoficko-lékařské učení do Padovy, kde obhájil lékařskou i filozofickou práci. V Praze získal doktorát, nejprve se vrátil do Vratislavi, kde působil jako lékař a později získal titul dvorního lékaře saských vévodů. Stal se mimořádným profesorem a v roce 1597 rektorem univerzity ve Wittenbergu. V roce 1600 přijel za přítelem Tychonem de Brahe do Prahy, kde provedl na těle odsouzence první veřejnou pitvu, jejíž popis je jedním z vrcholů jeho vědecké činnosti. V Praze pak prováděl jako host Univerzity Karlovy další pitvy a publikoval odborné práce. Začal se zabývat také politikou, stal se jedním z hlavních představitelů protihabsburského hnutí a plnil diplomatické úkoly.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (10) Klasicismus a empír – návrat k střízlivosti a uměřenosti
Jako každá pozdní slohová fáze, tak i končící barok se větvil a odumíral.
Jedna část vyrostla do zdrobnělého rokoka, druhá si naopak uložila přísnost a návrat ke klasickým hodnotám. Z té druhé vznikl nový sloh, klasicismus, který heraldice přinesl zjednodušení, oproštění od dekorací a tedy jisté ozdravění. Dá se vysledovat i na erbech mincí a medailí. Antickou inspiraci najdeme nejen v obecné snaze po klidu a harmonii, ale i v přímých citacích antických postav a symbolů.
Nevěsta se s ustrnutím dívala za odcházejícím důstojníkem. Pak se stejným úžasem pohlédla na hrst dukátů, který jí před chvilkou dal, spolu s gratulací ke svatbě. Bílý důstojnický kabát ještě ani nezmizel za rohem, když se mezi svatebčany stále hlasitěji ozývalo: „To byl určitě on! Ano ano, opravdu, byl to sám císař Josef!“ Toho listopadového dne roku 1778 se Josef II. v Benešově nad Ploučnicí zase jednou objevil ve své oblíbené roli. Rád jezdil inkognito po vsích a městečkách, aby poznával monarchii takříkajíc „zdola“. Tu obdaroval novomanžele, tam vyoral zapůjčeným pluhem brázdu na poli, jinde pochválil děti ve venkovské škole za správné odpovědi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
