Německá platidla po 2. sv. válce (4) Mince BRD a emise BBK II.
V minulé části našeho přehledu německých platidel jsme se krátce zmínili o emisi BBK I, ke které se později vrátíme v samostatném článku, v němž se budeme věnovat detailům kolem typologie a především číslování.
V dnešním díle se naopak zaměříme na mince Deutsche Bundesbank (DBB) z období let 1950–2001 a emisi BBK II.
Před samotným popisem platidel se nejdříve opět vrátíme o několik let nazpět. Po přijetí měnové reformy v červnu 1948 se vztahy mezi západem a SSSR značně vyhrotily. Na měnovou reformu se sovětské vedení rozhodlo zareagovat totální pozemní blokádou Berlína. Hlavní město se totiž podobně jako zbylé části Německa dělilo do čtyř sektorů pod správou jednotlivých okupačních mocností, ovšem svou geografickou polohou se jako celek nacházelo uvnitř sovětské zóny. Této izolace se rozhodl Sovětský svaz využít a pod záminkou ochrany jím kontrolované části Německa před spekulanty s měnou nechal uzavřít všechny přístupové cesty do města s úmyslem nechat obyvatele zcela vyčerpat a vyhladovět.
Stalin tímto krokem usiloval o prolomení odporu západu a rozšíření své sféry vlivu na celé Německo. Blokáda trvala od 24. 6. 1948 až do 12. 5. 1949. Během této doby se tak západní sektory Berlína ocitly odříznuty od veškerého pozemního zásobování a to včetně vodních cest a dodávek elektrické energie. Američané a Britové se k blokádě postavili čelem a bez „horkého“ konfliktu situaci vyřešili leteckým mostem. Díky jedinečné organizaci, technice a lidské dovednosti bylo během jedenáctiměsíční blokády dopraveno do Berlína na 2,2 milionu tun potravin, uhlí, stavebního materiálu a dalšího zboží v přibližně 277 000 letech1. Pro Sovětský svaz se však ve výsledku blokáda ukázala jako kontraproduktivní, neboť nejen že Stalin nedosáhl svých cílů, ale současně i kooperace mezi západními mocnostmi a německým obyvatelstvem stmelila vzájemné vztahy. Po ukončení blokády se západní spojenci vyslovili pro souhlas s novou západoněmeckou ústavou2 a 7. 9. 1949 vznikl nový stát Spolková republika Německo (Bundesrepublik Deutschland - BRD). Východní zóna na nastalou situaci 7. 10. 1948 zareagovala obdobně, když vyhlásila druhý německý stát a de facto sovětský satelit Německou demokratickou republiku (Deutsche Demokratische Republik - DDR).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
Britská mandátní Palestina Mince a bankovky 1927–1947
Prvního srpna letošního roku si připomeneme sté výročí počátku první světové války, v níž země Dohody (Srbsko, Británie, Francie, Rusko, Itálie, Rumunsko a USA) zvítězily nad Ústředními mocnostmi
V době první světové války hrál na Blízkém východě velmi důležitou roli cestovatel a arabista Thomas E. Lawrence (1888–1935), zvaný Lawrence z Arábie. Tento nadaný muž byl nejen plukovníkem britské armády, ale i rezidentem britské rozvědky v Káhiře. Byl to on, kdo po vojenské stránce organizoval povstání beduínů proti Osmanské říši, vyhlášené v červnu 1916 emírem v Mekce, šerifem Husseinem.
Lawrencem vedení beduínští povstalci obsadili v červnu 1917 přístav Akaba, nedaleko dnešního izraelského Ejlatu. Další významnou osobností byl generál Edmund Allenby (1861–1936), který byl v letech 1917–18 vrchním velitelem Egyptského expedičního sboru, britské jednotky bojující v Africe a Asii proti Osmanské říši. Allenbyho vojsko obsadilo Gazu, poté Jaffu a nakonec, 7. prosince 1917 před Brity kapitulují osmanské oddíly v Jeruzalémě a Britská armáda jej obsazuje. 11. prosince sám generál Allenby vešel pěšky do Jeruzaléma, čímž dal najevo svou úctu ke Svatému Městu. 24. září 1918 Britové dobyli Haifu a tímto měli prakticky v rukou celou celou Palestinu. Posledního záříjového dne byl dobyt Damašek a to byla formální tečka za boji o Sinajský poloostrov a Palestinu. Osmanská říše, onen „nemocný muž na Bosporu“, zanedlouho kapitulovala a její bývalé provincie se nyní dostaly pod britskou a francouzskou správu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
