Česká mincovna v Jablonci bude mít nového majitele.
Na smlouvách o prodeji více než devadesáti procent akcií společnosti Jablonex Group, se stále pracuje.
Jablonec n.N. -
Česká mincovna přitom není státním podnikem jak se mnoho občanů stále domnívá, ale stejně jako jiné subjekty, které razí medaile je v soukromém vlastnictví. Patří do skupiny Jablonex Group.
Jablonex Group vznikl před čtyřmi lety fúzí několika větších firem na Jablonecku. Proto budou majitelé prodávat společnost jako celek, ne po jednotlivých provozech či divizích.
O prodeji akcií největšího českého vývozce skla a bižuterie Jablonex Group, s 1800 zaměstnanci a ročním dvoumiliardovým obratem, rozhodlo vedení loni v srpnu. Součástí prodeje skupiny tedy je i prodej České Mincovny, kde se razí všechny české mince a významná část produkce českých medailí z drahých kovů.
Nový majitel akcií měl být původně znám v polovině, poté na konci ledna. Jednání o prodeji však nadále probíhají. V této souvislosti se očekávají možné potíže skupiny slovenských investorů, která o nákup Jablonexu projevila zájem se získáním úvěrů pod vlivem současné hospodářské krize. Většina bank dnes s poskytnutím úvěrů váhá a vyhlídky sklářského průmyslu na získání bankovní podpory obecně jsou velmi nízké.
Prodej skupiny včetně České Mincovny organizuje společnost Pricewaterhouse Coopers.
Temná místa našich dějin Padesátá léta na pamětních medailích
Historická témata se druží k pojmu pamětní medaile úplně organicky.
Čím hlouběji však sáhneme do historie, tím bezpečnější terén nacházíme. Uběhl už dlouhý čas a generace historiků absolvovaly nezbytné a opakované názorové střety, aby se posuzování jednotlivých dějinných událostí nakonec přiblížilo objektivnímu výkladu. Na této cestě pak historiky, s obvyklým zpožděním, následuje také většina společnosti. Jestli se ale ohlédneme jen o jednu nebo dvě generace zpět, bude situace úplně jiná. Interpretace nedávné historie nadále rozděluje a zatěžuje společnost.
Problémy s vlastními novodobými dějinami bývají markantní zejména v obdobích následujících po změnách režimu. Dříve narození to jako děti mohli sledovat u našich západních sousedů. Oba tehdejší německé státy, které se postupně zformovaly po roce 1945, dostaly šanci k historické sebereflexi. Bylo jistě poučné pozorovat v průběhu druhé poloviny minulého století, jak rozdílně ji tehdejší NSR a NDR využily. Obyvatele naší země tehdy asi nenapadlo, že se v podobné situaci jednou octnou sami. V našich novodobých dějinách jsou dva letopočty označující dvě poslední zásadní změny politických systémů. Oba roky, 1948 a 1989, zároveň ohraničují dlouhé období, kdy naše dějiny určovala hegemonie jedné strany. Oněch jednačtyřicet let, kdy komunistická strana modelovala generace občanů naší republiky, nepředstavuje jednolitý celek. Míra indoktrinace byla různá a historikové se již většinou shodli, že skutečně brutální formy měla v padesátých letech.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
