Mušličky kauri Fascinující africká měna
Samotná skutečnost, že se v Africe používaly mušličky kauri jako platidlo, není tak překvapivá, jako fakt, jak byla tato obchodní směnná jednotka využívána ve prospěch Evropanů a arabských obchodníků s otroky.
Potkávám se s nimi téměř pravidelně, na svahilském pobřeží, v muzeích západní Afriky, na maskách náčelníků z centrálního Konga, a konečně, v poslední době i v četných odborných publikacích, které z původních historických pramenů citují, kdy a jak se ještě nedávno platilo na pobřeží i ve vnitrozemí subsaharské Afriky mušličkami kauri, a je to fascinující poznání...
Samotné nálezy mušliček v náčelnických sbírkách či pokladech, pokud se vyhneme Egyptu, pocházející již z 9. století našeho letopočtu a dokládají málo známou skutečnost, že z východní pobřeží Afriky bylo již v té době hojně navštěvováno Číňany, kteří s sebou toto platidlo prostě přivezli – a to z Malediv a Filipín, a velmi brzy jej uvedli do transafrického obchodu.
Jimi dovážené mušličky byly již přetříděné, standardní velikosti, úžasného tvaru, který odkazoval k symbolu ženské fertility a byly v podstatě směnitelné za cokoliv, co Afrika nabízela.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
Opavské psí známky z 19. století
Nic nedokresluje rozpaky provázející dřívější pohled na účelové známky nejrůznějšího druhu v opavském muzeu lépe, než konvolut evidenčních psích známek z 19. a prvé poloviny 20. století.
Prvotní zařazení materiálu tohoto druhu ke sbírkám numismatickým, vystřídal názor oscilující mezi jeho umístěním někam na samou periferii numismatického zájmu a úplným zavržením, až po výsledné zakončení jeho putování přiřazením do sbírek historických.1
Obecně se však tyto drobné reálie dokreslující kdysi všední každodennost, dočkaly konečně svého místa na výsluní a jsou dnes (zvláště ty z 19. století) vyhledávaným sběratelským artiklem. Jsou-li „čitelné“ a navíc mají jistý výtvarný náboj, stávají se půvabnými doklady někdejší reality všedního dne konce předminulého století.
Za nejstarší evidenční psí známku z Opavy (ze Slezska?) je zatím možno považovat muzejní exemplář z roku 1874.2 Pouhých pět let tak dělí tento vzácný opavský kus od dosud nejstarší publikované psí známky z roku 1869, pocházející z Kroměříže.3 Města Kroměříž a Olomouc obdržela na Moravě jako prvá, a to počátkem roku 1869, povolení vybírat poplatky za držení psů.4 Svoji prioritu si v tomto směru Morava udržela i v letech následujících, neboť počátkem příštího roku uděluje císař povolení dalším městům Příboru, Moravské Třebové a Svitavám, v závěru téhož roku ještě Znojmu a Brnu. O rok později, tedy koncem roku 1871 pak Jihlavě a Novému Jičínu.5 O situaci na severní Moravě či Slezsku jsme však informováni pouze sporadicky.6
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
