SLEZSKÉ GREŠLE CÍSAŘE LEOPOLDA I.
s letopočtem 1692
Je pravda, že slezské grešle1 císaře Leopolda I. (1657–1705) patří k nejběžnějším drobným vládním mincím druhé poloviny 17. století, a to jak z pohledu výskytu v numismatických sbírkách, tak z pohledu zastoupení v nálezech domácí drobné mince. Existují však výjimky, které se řadí k velkým vzácnostem. Jednou z nich jsou grešle opatřené letopočtem 1692. Bohužel dodnes není k dispozici typologické zpracování slezských grešlí, a proto tento příspěvek přináší přehled dosud známých typů těchto bezpochyby zajímavých ražeb.
V minulém čísle časopisu M&B jsem v článku zabý vajícím se otázkami spojenými ražbou grešlí císaře Leopolda I. v roce 16982 uvedl, že oválný znak na prsou císařského orla se na aversu grešlí císaře Leopolda I. začal používat počínaje rokem 1693 a následně jím byly opatřeny všechny grešle ražené ve slezských vládních mincovnách do konce Leopoldovy vlády v roce 1705. Tento výrok jsem opřel i o fakt, že na přelomu let 1692 a 1693 bylo vydáno několik instrukcí a nařízení týkajících se jednak zvýšení cen mincí, jednak metrologických změn ražené drobné mince.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
Heraldika na mincích a medailích (3) Ve znamení kříže
Dotyk středověké heraldiky je neúplný, pokud zahrnuje jen znaky zemské, rodové a městské.
Dotyk středověké heraldiky je neúplný, pokud zahrnuje jen znaky zemské, rodové a městské. Čtenáři předchozích dvou dílů našeho vyprávění chybí heraldika církevní. Abychom se s ní aspoň letmo seznámili, musíme se vrátit až k okamžiku, který předcházel první křížové výpravě.
Svah při okraji francouzského města Clermont byl plný vzrušeně gestikulujících lidí. Z davu se opakovaně ozývalo volání „Deus le volt“ (Bůh tomu chce) a nad hlavami zástupů se tu a tam objevovaly dokonce tasené meče. Papež Urban II., který právě ukončil svou plamennou řeč ke shromážděným, sledoval s mírným překvapením účinek svého proslovu. Nemohl tušit, že právě dalekosáhle zasáhl do vývoje dějin středověku.
27. 11. 1095 v Clermontu končilo zasedání církevního koncilu a témata, o kterých se jednalo, většinou nebyla v ničem převratná. Na závěr koncilu papež vyzval všechny západoevropské křesťany nejen k zajištění bezpečnosti poutníků, ale i k osvobození svatých míst z rukou nevěřících. Podobné výzvy zazněly už předtím, ale tentokrát byla odezva neobvykle silná a spontánní. Místo obvyklých nikam nevedoucích akademických debat začala rovnou vznikat armáda. K těm prvním, kteří se chápali zbraní už na shromáždění v Clermontu, se začaly připojovat tisíce dalších po celé Evropě. Lidi všech stavů spojovala nesourodá směs motivací. Naděje na odpuštění hříchů vedle snahy utéct z nesnesitelných životních podmínek, ideály osvobození Božího hrobu vedle touhy získat kořist kdesi na východě. Všechny však sjednocoval kříž, který si malovali nebo přišívali na oděvy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
