Rákociho poltury Nález zo Šurian – Kostolného Seku
Šuriansky poklad pozostávajúci z 1756 ks medených poltúr Františka II. Rákociho, nájdený pri prestavbe rodinného domu v Šuranoch, časť Kostolný Sek, patrí k najväčším zachovaným súborom poltúr zo Slovenska.
Je to súbor platidiel, ktoré ako jediné v histórii uhorského mincovníctva neobsahujú údaj o svojom vydavateľovi. Mincí, ktoré mali v dobe svojej razby úplne zmeniť uhorské hospodárstvo, lebo mali do obeživa zaviesť kreditné, štátom či vydavateľom ručené peniaze.
Predkladaná monografia ponúka čitateľovi údaje o okolnostiach nálezu, jeho prevzatí, konzervácii a vyhodnotení. Podrobná ikonografická analýza predstavuje samostatnú kapitolu. Tá umožnila spoznať základné charakteristiky poltúr z košickej a kremnickej mincovne. Obsahuje aj metrologické a metalografické analýzy vybraných mincí. Detailné skúmanie jednotlivých mincí ponúka generálny kata
lóg všetkých poltúr, ktorý je súčasťou knihy na priloženom CD. Kniha obsahuje aj kapitoly o príčinách výroby takýchto mincí, o ich vplyve na vtedajšie obchodné pomery a na celkový vývoj uhorského hospodárstva. O tom, akým spôsobom dokázali viaceré uhorské, aj slovenské mincovne vyriešiť problém razby státisícových emisií poltúr, prečo nastal pokles ich kúpnej sily a prečo ich ľudia naďalej ukrývali.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (10) Klasicismus a empír – návrat k střízlivosti a uměřenosti
Jako každá pozdní slohová fáze, tak i končící barok se větvil a odumíral.
Jedna část vyrostla do zdrobnělého rokoka, druhá si naopak uložila přísnost a návrat ke klasickým hodnotám. Z té druhé vznikl nový sloh, klasicismus, který heraldice přinesl zjednodušení, oproštění od dekorací a tedy jisté ozdravění. Dá se vysledovat i na erbech mincí a medailí. Antickou inspiraci najdeme nejen v obecné snaze po klidu a harmonii, ale i v přímých citacích antických postav a symbolů.
Nevěsta se s ustrnutím dívala za odcházejícím důstojníkem. Pak se stejným úžasem pohlédla na hrst dukátů, který jí před chvilkou dal, spolu s gratulací ke svatbě. Bílý důstojnický kabát ještě ani nezmizel za rohem, když se mezi svatebčany stále hlasitěji ozývalo: „To byl určitě on! Ano ano, opravdu, byl to sám císař Josef!“ Toho listopadového dne roku 1778 se Josef II. v Benešově nad Ploučnicí zase jednou objevil ve své oblíbené roli. Rád jezdil inkognito po vsích a městečkách, aby poznával monarchii takříkajíc „zdola“. Tu obdaroval novomanžele, tam vyoral zapůjčeným pluhem brázdu na poli, jinde pochválil děti ve venkovské škole za správné odpovědi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU