Max Švabinský Padesáté výročí smrti autora československých bankovek
Československá platidla patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v oblasti bankovkové grafiky
vytvořeno.
Československá platidla patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v oblasti bankovkové grafiky vytvořeno. Je to dáno nejen jejich vynikající technickou úrovní, ale především i nádherným uměleckým zpracováním. Není divu, vždyť ve své době se na jejich tvorbě podíleli naši přední výtvarníci, jakými byli například Alois Mudruňka, František Kysela či Jaroslav Benda. Avšak mezi těmito autory vystupují do popředí především dvě jména, a to Alfons Mucha
a Max Švabinský, jehož padesáté výročí smrti jsme si právě 10. února připomněli.
Bankovková tvorba v díle Maxe Švabinského je úzce spjata s Tiskárnou bankovek Národní banky Československé (TB NBČS). Ta zahájila svou činnost v lednu 1928 a už 30. května téhož roku zahájila tisk prvních bankovek1. Tou byla Mudruňkova dvacetikoruna, jejíž výroba se sem přesunula z proslulé pražské tiskárny A. Haase2. Záhy po svém vzniku se TB NBČS začala plně zabývat otázkou přípravy nové emise bankovek, která měla postupně nahradit stávající, mnohdy graficky a technicky nesourodé, nominály tištěné z části v domácích a z části v zahraničních tiskárnách. Spolupráce na nových bankovách byla tak po Alfonsu Muchovi svěřena právě Maxi Švabinskému. Ten v té době patřil mezi naše přední výtvarníky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012.
TGM Prezident na bankovkách
Jen málokterá postava našich moderních dějin se tak hluboce zapsala do povědomí široké veřejnosti jako první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Jaká však byla první republika v jeho éře a jak se v ní žilo? Na to se pojďme s nádechem
notafilie ve stručnosti podívat v následujícím příspěvku.
Rok 1918 představoval již čtvrtý rok nejkrutějšího válečného konfliktu té doby. Od léta 1918 bylo čím dál více zřejmé, že mocnosti osy zastoupené Rakousko-Uherskem, Německem,
Tureckem a Bulharskem už déle nevydrží odolávat spojeneckému tlaku dohodových vojsk. V případě mnohonárodnostního Rakousko-Uherska se problémy objevovaly jak na frontě, tak v zázemí a ve svém důsledku vyústily až v rozpad tohoto staletého soustátí. Mezi jednu z nástupnických zemí patřilo i Československo. To se po svém vyhlášení 28. října ocitlo v nelehké situaci. Nový stát složený z Českých zemí a Slovenska, později rozšířený o Podkarpatskou Rus, čelil od prvních dní značnému tlaku. Maďarská vláda se odmítla smířit se ztrátou svého území a postavila se na odpor. Obdobně zareagovalo i Polsko na Těšínsku a německá menšina v Čechách, která s odvoláním na sebeurčení národů vyhlásila vlastní rovincii
Deutschböhmen. Na všech těchto frontách se s menším či větším odporem úspěšně utkala československá vojska složená převážně z repatriovaných západních legionářů a sokolstva
a uhájila tak hranice a integritu mladého státu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
ZLATÉ MINCE .CZ