Ze světa kovových známek (10) Signatury na účelových známkách
Jen nepatrný podíl kovových účelových známek z našeho území tvoří ražby opatřené
signaturou buď svého výrobce, nebo tvůrce návrhu razidel.
Výrobní původ většiny našich
účelových známek lze tak pouze odhadovat podle jejich fabriky.
Nejstarší české značené známky produkoval závod Carl Höfer Sohne Prag, činný do roku 1855. Na známkách užíval značky H, C. H., C: H:, C: HOEFER, C. HÖFER PRAG, C H & S, C. H. S. AP., C. H. & S. AP., na medailích byly i další kombinace iniciál (obr. 1–2).
Výrobcem, který relativně často značil účelové známky, byl pražský závod I. B. Pichl, který od roku 1885 působil jako ražebna pod honosným názvem Rytecko-mechanická továrna I. B. Pichl v Praze. Na ražbách této firmy najdeme nejčastěji prosté PICHL, méně časté je J B PICHL, PICHLPRAHA či PICHL – PRAGA (obr. 3–4). Další značka přiřčená této ražebně, přes sebe položené litery IB, se později ukázala být značkou německé ražebny Beyenbach Wiesbaden1. Značky wiesbadenské firmy jsou známé z několika známek a medailí z německé jazykové oblasti severozápadních Čech, zde na známce Schlosserova hostince v Krupce na Teplicku (obr. 5).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
Německá platidla po 2. sv. válce (6) Euro
Německá marka, symbol síly a prosperity německého hospodářství, se po téměř 53 letech ocitla na seznamu zaniklých národních měn, které byly k 1. 1. 2002 nahrazeny společnou evropskou měnou EURO.
V této šesté části se na problematiku EURA opět podíváme především z německého pohledu a detailní popis přenecháme do samostatných příspěvků.
Po druhé světové válce bylo hospodářství evropských zemí silně zasaženo. Na celém kontinentu se projevoval nedostatek spotřebního zboží i potravin což už ve válečných letech vedlo k zavedení přídělového (lístkového) systému. Vyskytovaly se i případy opětovného vydávání nouzových platidel, ostatně jak tomu bylo i za první světové války i když nutno podotknout, že zdaleka ne v tak velkém rozsahu. V mnohých zemích byly tak vlády přinuceny k nejrůznějším měnovým opatřením. Snaha vyhnout se dalšímu konfliktu vedla státy k hledání optimálního uspořádání, které postupem času přerostlo v proces evropské integrace. Proces postupného sjednocování a integraci po mnoha letech a peripetiích vyvrcholil podepsáním Maastrichtské smlouvy v únoru 1992. Ta sestává ze tří pilířů. Prvním pilířem je stávající Evropské společenství, druhým nově založená Společná zahraniční a bezpečnostní politika a třetím pilířem je spolupráce v oblasti práva a vnitřních věcí. Na jejím základě bylo rovněž dohodnuto, že se společnou měnovou jednotkou členských zemí Evropské měnové unie (EMU) stává euro. Do EMU vstoupily všechny členské země EU kromě Velké Británie, Dánska a Švédska. Maastrichtská smlouva obsahuje podrobný časový plán postupu k měnové unii a popisuje rozdělení do tří etap.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
