PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (1) Obsah a forma, základní pojmy
Písmo můžeme chápat jako soustavu znaků s funkcí označovat nebo sdělovat.
S rezervou se dá použít fráze – písmo je staré jako lidstvo samo. Značky ukazující cestu v krajině, nebo dokládající vlastnictví nějakého předmětu, můžeme skutečně umístit do značné hloubky lidských dějin. Zvyšování nároků na sdělení činilo znaky složitějšími a dávalo je postupně do vzájemných souvislostí. Ve starověku už jsou pak známa různá písma tehdejších kultur, například klínové písmo Chetitů nebo hieroglyfy starých Egypťanů.
Západoevropská tradice se opírá o písmo, které se vyvíjelo ve Středomoří, ve starém Řecku a Římě. Platí pro ně stejná charakteristika, jako pro všechna písma předchozí a souběžně existující. Bylo dorozumívacím prostředkem vzdělané elity společnosti, která jeho sdělení podle potřeby prostředkovala negramotné většině.1 Pod pozdějším názvem „latinka“ se tohle písmo stalo společným jmenovatelem bezpočtu typů, z nichž se skládají texty, obklopující nás dnes na každém kroku. Bez ohledu na jazyk nebo techniku použití je to ale v zásadě tatáž abeceda, doplněná několika písmeny a podle národních specifik dalšími detaily. To, co vnímáme především, je sdělení. Písmo, tedy znaky tvořící slova a věty, většinou jen registrujeme, podobně jako médium nesoucí sdělení - knihy, plakáty, e-maily. A také drobné mince v naší kapse.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
SETKÁNÍ IZÁKA A REBEKY
Nejnovější mince v emisi Obrazy z bible
Koncem loňského roku vydala Izraelská banka (Bank Israel) další čtyři pamětní mince s biblickou tématikou. Konkrétně se jedná o ražby věnované počátku společné cesty Abrahamova syna Izáka (hebr. Jicchak) a jeho ženy Rebeky (hebr. Rivka).
Celá 24. kapitola knihy Genesis vypráví o tom, že Abraham přikázal svému služebníku damašskému Eliezerovi, aby šel do aramského Dvojříčí, do města Náchorova a tam, v rodině jeho příbuzných, našel ženu pro jeho syna Izáka a přivezl ji do Kenaanu. Abraham mu dává na cestu deset velbloudů a bohaté dary pro nevěstu a její rodinu. Před městem Eliezer zastavil velbloudy u studny s vodou. Bylo to již k večeru, kdy ženy a dívky z města tam přicházely čerpat vodu. Tu prosil Boha, aby mu dopřál setkání s vhodnou dívkou. Řekl, že dívku požádá, aby naklonila svůj džbán a dala mu napít. Pokud tak učiní a řekne mu, aby se napil a že napojí i jeho velbloudy, bude to znamení, že ona je předurčena stát se Izákovou nevěstou. Tu se objevila Rebeka s džánem na rameni, který naplnila vodou ze studny. Eliezer ji vyšel vstříc a požádal ji o vodu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU