Ryba smrdí od hlavy aneb co neví ředitel GASK
V loňském roce jsme pomáhali řešit případ dvou sběratelů, kteří se podle úřadů dopustili pokusu o nelegální vývoz několika keltských mincí.
Jak se později vysvětlilo, jejich případ vyplynul zřejmě z neznalosti zákonů a již několikrát jsem při této příležitosti chválil uvážlivý postup příslušného odboru Ministerstva kultury. Mám za to, že v současné době jsou členové České numismatické společnosti i ostatní sběratelé o problematice vývozu mincí a ostatního sběratelského materiálu tak dobře, že by mohli jiným radit. Komu? Co třeba Janu Třeštíkovi, řediteli Galerie Středočeského kraje (GASGASGASK, bývalé Středočeské galerii)?
Proč zrovna jemu? V lednu a v únoru letošního roku probleskly médii krátké zmínky o sporném vývozu Picassova obrazu Sedící akt. Co se přihodilo? Shrnu jen stručně, příslušné články lze snadno dohledat na internetu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011.
MISTŘI PADĚLATELÉ (3) Luigi Cigoi a Edward Emery
19. století přineslo prudký rozvoj numismatického bádání.
Sběratelé ale nebyli jediní, kteří těžili z nově vycházející odborné literatury. Stejně rychle se zlepšovala i produkce padělatelů. Francie zásobovala falzy celou Evropu, na severu Itálie vedl numismatik Luigi Cigoi gang řezačů razidel a členové britské numismatické společnosti se zase potýkali hned se třemi padělateli.
Numismatika v 19. století
Koncem 18. století se sbírání mincí rozšířilo v širokých vrstvách obyvatelstva. Sběratelé se mohli účastnit specializovaných aukcí, ke kterým byly vydávány katalogy. V evropských státech byly zakládány numismatické společnosti a spolky, které vydávaly odborné časopisy. Rostl počet numismatických publikací a byly pořádány veřejné přednášky. Kromě stále oblíbených antických mincí se sbíraly i středověké a novověké ražby. Objevily se první katalogy novověkých mincí podle nominálů, jako byly například tolary nebo dukáty. Carl Wilhelm Becker nebyl jediným evropským padělatelem 19. století. Ve 20. letech století působil ve Smyrně Caprara, který padělal řecké mince. Nechvalně proslulou se stala Francie, kde ve 40. letech 19. století působilo hned několik padělatelských gangů, zaměřujících se na falza mincí normandských vévodů, merovejských tiers de sous ve zlatě a denárů. V samotné Paříži bylo ve 40. letech několik aktivních padělatelů, produkujících kvalitní falza vzácných středověkých francouzských a anglických mincí.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
