Zlato Numismatika



Mince státu Estonsko

Eesti
Hlavní město: Tallinn
Počet obyvatel: 1 574 000
Rozloha: 45 000 km2
Měna: 1 kroon = 100 senti


ČASOPIS MINCE A BANKOVKY
Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU
Ze světa kovových známek (16) Materiály účelových známek (1)
Jedním z problémů, které doprovází systematické studium účelových známek, je v některých případech přesné určení kovů či slitin užitých k jejich výrobě.

Jednalo až na nepatrné výjimky o ražby z obecných kovů, jejichž chemické složení, na rozdíl od soudobých mincí, nebylo většinou zaznamenáno. Stanovit kov jednoduše rentgenofluorescenční analýzou (RFA) je pro současnou malou dostupnost a nákladnost této metody pro šetření tisíců ve sbírkách rozptýlených účelových známek zatím nemyslitelné.

Kov všech starších známek s majoritním podílem mědi byl v literatuře 19. století označen za měď nebo zkratkou Æ latinského slova aes s neurčitým významem kov, měď, bronz (spěž). Nemáme tak nikdy jistotu, jde-li o měděné nebo bronzové ražby či dokonce mosaz. K podobnému dilematu dochází u známek z cínu, olova a jejich slitin a u známek z bílého kovu připomínajícího stříbro. Ničím nepodložené často nesprávné odhady sběratelů a sestavovatelů aukčních katalogů vnášejí do problematiky materiálů účelových známek pouze chaos, protože rozdílné údaje o kovech známek vzbuzují mylné domněnky o více materiálových modifikacích, i když jde zpravidla o jednu ražbu. U známek ražených ve 20. století je situace již jasnější. Nabídkové katalogy ražebny Karnet a Kyselý zmiňují k ražbě známek užívané kovy, žižkovská firma razila z mědi, mosazi, poniklovaného zinku a hliníku. Uveďme, jaké kovy a slitiny se používaly při výrobě našich účelových známek.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013



JERUZALÉMSKÁ PANORAMATA
Série zlatých a stříbrných medailí

Hlavní město dnešního Izraele Jeruzalém – Jerušalajim bylo již před více než třemi tisíci lety hlavním městem sjednoceného Izraelského království za panování králů Davida (asi 1004–965 př. n. l.) a jeho syna Šalomouna (asi 965–933 př. n. l.). Šalomoun zde vybudoval Chrám, čímž se stal Jeruzalém také náboženským střediskem židovského národa.

Po Šalomounově smrti se jednotné království rozpadlo na severní Izrael a jižní Judsko. Poté, až do roku 586 př. n. l. byl Jeruzalém hlavním městem Judského království, kdy jej zpustošila vojska babylónského krále Nebúkadnesara II., která zbořila také pr vní jeruzalémský Chrám. Obyvatelstvo Jeruzaléma bylo odvedeno do babylónského zajetí a město zůstalo v rozvalinách. Po vítězství Peršanů nad Babylóňany povoluje roku 538 př. n. l. perský král Kýros II. návrat židovským v yhnancům do jejich historické vlasti, do Judska a do Jeruzaléma, kde je zahájena stavba druhého Chrámu, jenž je roku 515 před n. l. zasvěcen. Jeruzalém byl po celou dobu perské nadvlády hlavním městem perské autonomní provincie Jehud–Judska. Podobně tomu bylo za panování Alexandra Makedonského, který zemi ovládl roku 332 př. n. l. a za jeho nástupců z dynastie Ptolemaiovců a Seleukovců ve 3. a 2. století př. n. l.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.

Mám rád ZLATÉ MINCE .CZ
©2003-2024 Zlaté mince - Numismatika. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování textů a fotografií je bez písemného souhlasu zakázáno.