VELKÁ AUKCE SBÍRKY MINCÍ A MEDAILÍ FRANTIŠKA JOSEFA I.
15. a 16. aukce od firmy Macho & Chlapovič
Po úspěšném prodeji profilové sbírky Československých mincí a medailí z loňského roku, si Česko – Slovenský aukční dům připravil další lahůdku v podobě patnácté aukce, kde bude dražena sbírka mincí a medailí Františka Josefova s více než 600 položkami ve zlatě a stříbře. Následující šestnáctá aukce bude všeobecná a klasicky v ní nalezneme položky od Keltských mincí přes bohemika a uherské ražby, mince Habsburků, období Československa po světové mince, bankovky a vyznamenání. Nyní si pojďme blíže představit první z nich.
Habsburské panovníky po revolučních letech 1848–1849 rozšířil 2. prosince 1848 mladičký, teprve osmnáctiletý panovník František Josef Karel Habsburský z Boží vůle císař rakouský, král český, uherský, lombardský a benátský, dalmátský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimirský a illyrský, král jeruzalémský, arcivévoda rakouský atd… Jeho vláda trvala úctyhodných 68 let, které jsou jasně patrné i na v ý voji portrétu panovníka na mincích od mladičkého chlapce, přes dospívajícího muže až k serióznímu zkušenému vladaři. Z numismatického pohledu to byla doba, kdy docházelo k několika zlomům, z konvenční a spolkové měny, se přešlo na tu korunovou. Renezanci zažilo také medailérství a rytci se mohli realizovat při nejrůznějších příležitostech (Střelby, návštěvní medaile, v ýstav y, v ýročí…).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.
Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.
Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.
Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
