Majka Wichnerová Mistři české numismatiky
Akademická sochařka Majka Wichnerová patří k nejznámějším současným tvůrcům české numismatiky.
Přesto, že velkou část života strávila v zahraničí, kam v roce 1965 odešla se svým mužem, který byl významným vědcem. Po dvou letech strávených v Izraeli našla nový domov v Německu, kde studovala sochařství u profesora Karla Hanse Burgeffa (Kolín nad Rýnem). To už za sebou měla pražskou Hollarovu výtvarnou školu.
Soutěží na mince ČNB se účastní od svého návratu do rodné Hasiny nedaleko Rožďalovic, kde dodnes žije a tvoří. Brzy začala zpracovávat samostatné zakázky pro Českou mincovnu a v poslední době spolupracuje také s Pražskou mincovnou. Majka Wichnerová je velkou milovnicí koček, ale též nadšenou zahradnicí.
Máte spočítané, kolik medailí a mincí jste do dneška vytvořila?
Ne. Nemám a ani se o to nesnažím. Sádry se mi doma hromadí, takže je postupně třídím a některé schovávám, jiné vyhazuji a pak toho lituju (smích). Člověk ale nemůže shromažďovat všechno, chalupa je malá.
Ale na tu první si určitě vzpomenete…
Ano, byla to v roce 1998 Univerzita Karlova pro Českou národní banku. Pak byla medaile k druhému tisíciletí pro jabloneckou Českou mincovnu, to vyšlo ze soutěže pro Českou národní banku, mincovna si návrh odkoupila. Tak začala spolupráce s jabloneckou mincovnou a před dvěma lety i s Pražskou mincovnou. Pro ni jsem zatím dělala Franze Kafku, Olgu Havlovou, Velkomoravskou říši a císaře Karla Velikého.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
ROMAN SHAMILYAN Mistři české numizmatiky
Realizace první ražené medaile se Roman Shamilyan dočkal už v osmnácti letech.
Ve svých dvaceti pak zvítězil v soutěži o minci České národní banky. Rychlé úspěchy talentovanému mladíkovi s arménsko-ukrajinskými kořeny však rozhodně do hlavy nestouply. Roman je vybaven silnou sebereflexí, chutí se zdokonalovat, zároveň je z něj však cítit pokora. A to nejen k umění, které v něm objevil jeho otec a které považuje za dar, ale i k životu samotnému. S manželkou a synem žije v Jablonci nad Nisou, kde v letošním roce ukončí studium na tamní Vyšší odborné škole.
Loni se vám povedl husarský kousek. Vyhrál jste soutěž na minci ČNB, což je obdivuhodné i vzhledem k vašemu věku. Doufal jste v takový úspěch?
Přiznám se, že ne. Dělal jsem totiž ještě jednu minci společně se svým učitelem a většinu svých nadějí jsem vkládal právě do ní. Tuhle vítěznou jsem vlastně za prioritní nepovažoval. Zajímavé je, jak jsem se o vítězství dozvěděl. S kolegou Hanušem jsme se byli podívat v muzeu pošty a tam potkali pána z České mincovny a zeptali jsme se ho, jestli už zná výsledky soutěže. Říkal, že první místo získal někdo z naší školy. No a já jsem stál vedle něj a ptal se na jméno, on mě tehdy neznal, ale medaili nějak popsal a já jsem s nadšením vyhrkl: „Tak to bude moje!“ No, byl jsem velice překvapený a hned radostně volal domů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
ZLATÉ MINCE .CZ
