Světové investiční mince (10) Britannia
Investiční zlato je díky své schopnosti uchovávat vysokou hodnotu v malém objemu oblíbené prakticky po celém světě.
Vedle poněkud uniformních slitků je dodáváno také ve formě ražených mincí. V tomto dílu seriálu, který mapuje nejslavnější investiční mince světa, navštívíme Spojené království, kde vzniká slavný titul Britannia.
Mince Britannia se v roce 1987 stala první moderní evropskou zlatou investiční mincí. Lícní stranu zdobí portrét královny Alžběty II. hledící vpravo, doplněný o nominální hodnotu. Na rubu je vyobrazena mytická postava Britannie, jejíž původ sahá až do starověku a která je vnímána jako personifikace Velké Británie. Nalézala se už na mincích římského impéria, jejíž vojska opustila britské ostrovy v pátém století. První z nich vznikaly za vlády císaře Claudia, který do Británie podnikl vojenskou invazi. Na těchto římských mincích se objevovaly nápisy jako De Britann, De Britanni, De Britannis nebo Brittania. Ženská postava byla obvykle zobrazovaná sedící na skále s kopím a štítem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
FERDINAND I. (V.) – poslední korunovaný český král Unikátní medailová ražba
Před 180 lety, v roce 1836, se ujal vlády poslední korunovaný český král z rodu habsburského – arcivévoda rakouský Ferdinand,1 jako rakouský císař toho jména první, jako uherský a český král v posloupnosti habsburských panovníků pátý.
Jeho manželkou byla Marie Anna Karolina Pia Savojská,2 dcera sardinského krále Viktora Emanuela I. a Marie Terezie, vnučky císařovny Marie Terezie.
Ferdinand převzal vládu po smrti svého otce císaře Františka I. dne 2. března 1835. Císař Ferdinand patřil sice k nejoblíbenějším habsburským panovníkům, ale on sám ovšem ve skutečnosti nikdy nevládl. Jeho otec před smrtí fakticky složil vládu v monarchii do rukou kancléře Metternicha3 a státní rady. Na systému rakouské vlády se tak po smrti Františka I. prakticky nic nezměnilo a rakouská zahraniční i vnitřní politika byla i nadále vedena v duchu metternichovského absolutismu. Hospodářský vývoj v monarchii však postupně spěl k novému bankrotu, měsíc po měsíci rostla nespokojenost s Metternichovou vládou. Revoluční nálada v hlavním městě donutila císaře Ferdinanda I., aby počátkem roku 1848 nenáviděného kancléře propustil ze svých služeb. Postup revoluce ani Ferdinandův pád to však již nezastavilo.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
