Mince s meteority
Nové stříbrné australské mince obsahují úlomky meteoritu, který dopadl na planetu Země před 4000 lety. Byl nalezen na Campo Del Cielo ( Nebeské pole ), které se nachází v Argentině.
Nové stříbrné australské mince obsahují úlomky meteoritu, který dopadl na planetu Země před 4000 lety. Byl nalezen na Campo Del Cielo ( Nebeské pole ), které se nachází v Argentině.
První zmínky o tomto regionu nacházíme už v roce 1576, kdy se tehdejší španělský guvernér dozvěděl od indiánů o oblasti plné železa. Podle indiánských legend měly kdysi dávno spadnout z oblohy obrovské železné kameny. Jak se ukázalo, indiánské legendy měly pravdu. Indiáni pojmenovali oblast Piguem Nonralta, což Španělé překládali jako Campo del Cielo (Nebeské pole). Expedice, které prozkoumaly Campo del Cielo potvrdily, že na místo kdysi dopadlo velké množství železných meteoritů.
Nna území o rozloze 3 x 20 kilometrů se podařilo najít 26 kráterů. Jejich staří se odhaduje na 4 až 5 tisíc let. Kromě kráterů zde bylo nalezeno taky velké množství meteoritů. Největší z nich byl objeven v roce 1969 v hloubce 5 metrů a dostal jméno podle provincie El Chaco. Jeho hmotnost 37 tun ho pasuje na druhý nejhmotnější známý meteorit.
Meteority jsou složeny především ze železa, zbytek tvoří nikl (6,67%), kobalt (0,47%), fosfor (0,25%) a stopové množství dalších prvků jako germanium, iridium a gallium.
Podobné australské mince s drahými kameny, které byly na náš trh uvedeny začátkem roku byly vyprodány během jediného dne. Viz. článek.
Mince, které si mohou zájemci objednat na www.Zlate-Mince.cz nebo přímo zakoupit ve specializované prodejně v budově Obecního domu v Praze se české sběratelské veřejnosti představí taky na výstavě Sběratel 2009, která proběhne ve dnech 3.-5. září na výstavišti v Holešovicích.
František II./I. Císař ve stínu Napoleona
„Kol dokola Čechů chlouba a uprostřed stojí trouba,“ vtipkoval Karel Havlíček Borovský na účet císaře Františka II. Trochu neprávem.
Pro vlastenectví Čechů sice císař neměl pochopení, ale během napoleonských válek měl těžší starosti. A blaho císařství pro něj bylo prvořadé. Jaký byl muž, který bezmezně věřil v Metternicha a milovanou dceru vydal svému největšímu nepříteli?
Málokterý panovník v našich dějinách přebíral vládu za tak vypjatých okolností jako František II. A o dramatické situace nebyla nouze po celou dobu jeho dlouhé, třiačtyřicetileté vlády.
Když se František II. roku 1768 narodil, o tom, že se jednou stane císařem, nebylo rozhodnuto. Jeho babičkou sice byla Marie Terezie, avšak jeho otec Leopold II. byl až jejím třetím synem (resp. druhým nejstarším, který se dožil dospělého věku), takže vláda připadla Leopoldovu staršímu bratrovi Josefu II. Ten však neměl mužské potomky, a tudíž žádného dědice trůnu. Teprve tehdy se císař začal rozhlížet po nástupci u dětí svého bratra Leopolda, který vládl v Toskánsku. Oblíbil si především svého nadaného synovce Františka. Prosadil si, aby se chlapec přestěhoval z rodné Florencie do Vídně a císař tak mohl na jeho výchovu osobně dohlížet.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
