PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (2) Řecko – země, kde mince promluvily
Písmo na mincích a medailích? O čem se tady dá psát? Je to přece jasná a samozřejmá věc.
Třeba to ale tak samozřejmé a jasné není a bližší seznámení může překvapit. Vítejte tedy do světa skrytých významů a nenápadné krásy. Staré Řecko je naší první zastávkou.
Mramorové tělo bohyně Artemis s množstvím ňader by cizince, který navštívil Efes poprvé, asi překvapilo. Dvě chrámové kněžky, které si daly pod sochou schůzku, však zpodobení své paní dobře znaly. Setkaly se ostatně kvůli jiné věci. „Tohle jsi mi chtěla ukázat, Zoé?“ zeptala se ta starší a otáčela v prstech nově vyraženou minci. „No co, drachma se včelou, jenom nějak divně ozdobená.“ „To je právě to, Xenie, teď už všude berou jen tyhle. A ty ozdoby, o kterých mluvíš, to jsou znaky jména našeho města. Přečetla mi je představená. Ale neboj, všechny staré drachmy bez znaků nám město vymění.“Naše fiktivní scéna předvádí situaci, která se mohla odehrát při prosazení písma do mincovního obrazu. Trasy vývoje dvou velkých starověkých vynálezů, písma a mince, se v jednom okamžiku prostě musely protnout. Až do té chvíle si písmo vystačilo s hliněnou tabulkou nebo kamennou deskou. Mince se zase dlouho spokojovala se svou ranou formou kousku kovu, na kterém vladař vyraženým reliéfem zaručoval její hodnotu. Pak se ale něco změnilo, snad v myšlení lidí, možná v pravidlech obchodování. Dosavadní reliéf hlavy boha nebo figury zvířete už nestačil. Mincovní obraz doplnilo písmeno. Byl to historický okamžik, protože teprve jím se mince stala kompletní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (5)
Krok ze starověku do středověku
Každé přechodné historické období mísí staré a nové, odcházející a přicházející. Legendy na mincích to samozřejmě odrážejí. Pozdní antika a raný středověk měly jako společný jmenovatel křesťanství. Obsah textů mincí, a také výtvarné provedení písma, nám nabízejí cenná dobová svědectví o prorůstání státu a nové víry.
Stůl v koutě krčmy obsadila skupina veteránů. „Něco vám vokážu“, řekl jeden a nechal kolovat malou bronzovou minci. „Tuhleto malý znamení je mi ňáký povědomý “. Nejstřízlivější přiblížil peníz až k očím: „Máš pravdu, tohle jsme si malovali na štíty tehdá před bitvou u Milvijskýho mostu. Ale co to je, to sem už zapomněl.“ Mince šla z ruky do ruky, a také další bývalí legionáři jen vrtěli hlavami. „To je přece Christogram,“ neudržel se otrávený krčmář, který jim právě doléval. Zničení Říma barbary roku 476 ukončilo dějiny západořímské říše. Než k tomu ale došlo, vytvořilo několik císařů podmínky k přežití říše v transformované podobě a na jiném místě. Nejdůležitějším z nich byl Flavius Valerius Constantinus (274–337), kterého známe spíš pod jménem Konstantin I. Veliký.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
