Úspěšný příběh zlaté mince Wiener Philharmoniker začal roku 1989, kdy svět poprvé spatřil její oslnivý lesk a elegantní design. Tato mince, ražená s nejvyšší ryzostí zlata – z 1000 dílů je 999.9 čistého zlata – se brzy stala klenotem mezi investičními mincemi. Její výjimečnost potvrzuje skutečnost, že čtyřikrát, v letech 1992, 1995, 1996 a 2000, byla jednoznačně na vrcholu světového žebříčku investičních mincí.
Wiener Philharmoniker je jedinou investiční mincí s nominální hodnotou v eurech a zároveň je považována za zlatou investiční minci Evropy. Na jejím líci se majestátně tyčí velké varhany v Zlatém sále vídeňského Musikvereinu, sídle Vídeňské filharmonie. Rub mince zdobí nástroje vídeňských filharmoniků, symbolizující harmonii a dokonalost hudebního umění.
Tato mince se nesmazatelně zapsala i do Guinnessovy knihy rekordů, čímž potvrdila svůj význam a prestiž mezi sběrateli i investory po celém světě. Vídeňská filharmonie, jejíž nástroje mince oslavuje, je považována za jedno z nejlepších hudebních těles na světě. Její hudba, stejně jako mince samotná, rezonuje v srdcích mnoha lidí po celém světě.
Spolek přátel hudby (Musikverein) ve Vídni, kde Vídeňská filharmonie sídlí, vznikl již v roce 1812 a od té doby se stal symbolem hudební excelence a tradice. Mince Wiener Philharmoniker tak nejen oslavuje bohaté hudební dědictví Rakouska, ale také nabízí investorům možnost vlastnit kousek tohoto kulturního pokladu.
S každým pohledem na tuto minci si lze představit mohutný zvuk varhan a dokonalé tóny filharmoniků, kteří vytvářejí hudbu, jež oslovuje generace. Wiener Philharmoniker není jen investicí do zlata, ale také do umění a kultury, které přetrvávají věky.
Období „klasického“ zlatého standardu, který panoval v západním světě v 19. a na počátku 20. století, můžeme obrazně označit za zlatý věk. Tento systém poskytoval stabilitu a důvěru ve světové měny, což přispělo k hospodářskému růstu a rozvoji. Zlatý standard znamenal, že všechny národní měny byly pevně navázány na zlato, což zajišťovalo jejich hodnotu.
Zlatý standard fungoval tak, že každá měna byla definována jako určitá hmotnost zlata. Například „dolar“ byl definován jako 1/20 unce zlata, libra šterlinků jako o něco málo méně než 1/4 unce zlata a francouzský frank jako specifická část unce zlata. Tím pádem všechny národní měny představovaly pouhá jména jisté, přesně určené hmotnosti zlata. Tento pevný systém směnných kurzů umožňoval jednoduché a předvídatelné obchodní transakce mezi různými zeměmi.
S výjimkou problémů se stříbrem, který byl také využíván jako měnový kov, svět na zlatém standardu prosperoval. Stříbro občas způsobovalo nepříjemnosti kvůli své větší volatilitě a nižší hodnotě ve srovnání se zlatem. Nicméně hlavní měny světa byly zlatem kryté, což přinášelo výhody jako nízkou inflaci a pevnou kupní sílu měn.
Zlatý standard zajišťoval, že centrální banky a vlády nemohly snadno tisknout peníze bez zlatého krytí. To znamenalo, že inflace byla nízká a předvídatelná, protože množství peněz v oběhu bylo pevně vázáno na množství zlata. Tento systém podporoval dlouhodobou ekonomickou stabilitu a důvěru ve finanční systémy.
Období „klasického“ zlatého standardu bylo charakterizováno rychlým hospodářským růstem a rozvojem mezinárodního obchodu. Zlatý standard poskytoval pevný základ pro globální ekonomiku, což umožňovalo snadné a efektivní obchodování mezi národy. Ekonomická stabilita, kterou zlatý standard přinášel, byla klíčovým faktorem pro růst a prosperitu v západním světě během 19. a počátku 20. století.
Tento zlatý věk zlatého standardu byl však přerušen světovými válkami a následnými ekonomickými krizemi, které vedly k opuštění zlatého standardu ve prospěch flexibilnějších měnových systémů. Přesto zůstává zlatý standard důležitým historickým příkladem stabilního a úspěšného měnového systému.
