Dnem 17. června 2009 vydává Česká národní banka do oběhu pamětní
stříbrnou dvousetkorunu ke 400. výročí úmrtí významného židovského učence
rabiho Jehudy Löwa ben Becalel. Dvousetkoruna je ražena ze slitiny
obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi a vydává se ve dvojím
provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou
a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné
a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag
0.900 * 13 g *“. Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince
je 31 mm, hmotnost 13 g a síla je 2,35 mm. Stejně jako u každé ražby mincí
jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm.
V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka
nahoru 1%.
Na líci dvousetkoruny je kompozice čtyř šesticípých Davidových hvězd
různých velikostí, na nichž jsou vypsány letopočty připomínající pogromy
vůči židovskému obyvatelstvu v českých zemích. Při levém, spodním a pravém
okraji dvousetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Jednotlivá písmena
ve slově „ČESKÁ“ jsou různě vysoká. Označení nominální hodnoty mince se
zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“ se nachází na pravém okraji největší
Davidovy hvězdy. Značka České mincovny je umístěna mezi slovem „REPUBLIKA“
v názvu státu a pravým okrajem největší Davidovy hvězdy. Na rubové straně
dvousetkoruny je obrys postavy Golema. Mezi obrysem postavy Golema a
obvodem dvousetkoruny jsou hebrejské texty pocházející z knihy Talmud,
, které jsou jako umělecký záměr autora otočené. Obrácení textu zde
vyjadřuje pohled nazpět dějinami a historií židovské komunity v českých
zemích. Uprostřed postavy Golema je nápis „RABI JEHUDA LÖW BEN BECALEL“ a
letopočty „1609 – 2009“. Autorem dvousetkoruny je MgA. Josef Šafařík. Jeho
iniciály, které jsou tvořeny velkým písmenem „J“, do, kterého je vloženo
menší písmeno „Š“, jsou umístěny vpravo od písmene „Ö“ ve slově „LÖW“.
Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového
formátu, zhotovená na polokartónu krémové barvy. Mince je vyobrazena
stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je
dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je
společná.
Rabi Jehuda Löw ben Becalel
(patrně 1525 – 1609)
Jehuda Löw ben Becalel, známý také pod akronymem Maharal (Morenu Ha-Rav Liva,
náš velký učitel rabbi Liva), se narodil okolo roku 1525, patrně v německém
Wormsu. Podle některých teorií mohla být jeho rodištěm Poznaň, kde působil
jako rabín Löwův strýc. Narodil se do vlivné rabínské rodiny a i jeho bratři
byli renomovaní učenci. Roku 1553 se Jehuda Löw stal vrchním moravským
rabínem v Mikulově, kde působil až do roku 1574, kdy odešel do Prahy. Během
svého působení v Praze založil talmudistickou
školu (tzv. Klausovou), kterou od roku 1582 po 10 let spravoval. Dále se zde
věnoval činnosti Chevry kadiši (pohřebního bratrstva), a založil spolek
Mišnajot – Chevrot pro studium Mišny. Kromě působení jako rabín se Jehuda
Löw zajímal o přírodní vědy, zvláště pak o astronomii a astrologii. Je
možné, že se stýkal s dvorním astronomem císaře Rudolfa II. Tychonem de
Brahe. Existuje i záznam o jeho schůzce se samotným císařem, která se
uskutečnila 16. února 1592, ale její obsah zůstal na přání císaře utajen.
Legenda říká, že císař rabiho Löwa požádal, aby mu zjevil starozákonní
mudrce Abraháma, Izáka, Jákoba a jeho syny. Někteří badatelé se domnívají,
že předmětem schůzky mohl být jejich společný zájem o alchymii. Během let
1592 – 1597 byl Jehuda Löw vrchním rabínem v Poznani a od roku 1597 až do
své smrti působil jako vrchní zemský rabín v Království českém. Jehuda Löw
sepsal nejméně patnáct spisů, z toho devět knih, tři kázání a pamětní řeči.
Publikovat začal až v pozdním věku, patrně v šedesáti a možná až v
sedmdesáti letech. Jeho první velkou knihou byla „Gevurot ha-Šem“ (Mocné
činy Boží), která vyšla roku 1581 v Krakově. Jejími typickými rysy, stejně
jako v dalších dílech, je styl, metoda a zaujetí pro téma. Kniha měla být
druhým dílem rozsáhlého cyklu, který měl spojovat geometrii, mystiku,
liturgii a filosofii, avšak dílo zůstalo torzem. Kromě knihy „Gevurot ha–Šem“
vyšly už jen
knihy „Sefer tiferet Jisrael“ (Kniha o ozdobě Izraele) a „Sefer necach
Jisrael“ (Kniha o věčnosti Izraele). Z dalších děl lze jmenovat „Netivot
olam“ (Stezky světa) či „Beer hagola“ (Studna exilu), která je některými
považována za nejvýznamnější dílo Jehudy Löwa a
nedávno vyšla v českém překladu. Kromě činnosti literární se zabýval se též
systémem a způsobem vzdělávání. Obdobně jako jeho mladší současník Jan Amos
Komenský – oproti memorování zdůrazňoval potřebu pochopení látky uzpůsobené
věku a možnostem žáka.
S postavou rabiho Löwa je spojena řada legend, z nichž
nejznámější je legenda o Golemovi. Golemem židovská mystika rozumí oživenou
sochu. Slovo samotné znamená v hebrejštině neúplnost, nedokonalost. Socha
proto neměla vlastní vůli, pouze plnila příkazy
svého pána. K jejímu oživení sloužil šém – pergamen, na němž byla napsána
magická slova. Pražského Golema údajně stvořil rabi Löw, aby ochránil
židovské ghetto proti útokům křesťanů. Golem sloužil, uklízel a obstarával
všechny těžké domácí práce. Nikdy neměl žízeň ani hlad a nepotřeboval
odpočívat. Vždy v pátek v podvečer, na počátku šábesu, rabi Löw vyňal šém z
Golemových úst a ten se opět stal jen hromadou hlíny. Jednoho dne však rabi
Löw zapomněl šém vyndat a Golem začal ohrožovat své okolí. Rabi Löw již
začal v synagoze odříkávat žalm, kterým se zahajuje šábes, když přiběhli
lidé ze sousedství a začali vykřikovat
co se stalo. Rabi Löw vyběhl ze synagogy domů a podařilo se mu vyndat šém a
Golema znehybnit. Poté se vrátil do synagogy a doříkal žalm, kterým zasvětil
šábes. Po této události už Golema nikdy neoživil a podle legendy jej pohřbil
na půdě Staronové synagogy. Zvyk přerušit modlitbu, který mohl vzniknout
povoláním rabiho, aby šel uklidnit Golema, se traduje dodnes. Ve Staronové
synagoze se vždy v pátek zpívá 92. žalm dvakrát. Pověst o Golemovi se
objevila nedlouho po smrti rabiho Löwa, avšak s jeho jménem
byla spojena patrně až v 19. století, kdy tiskem vyšla v židovských
pověstech „Sipurim“. V české literatuře se postava rabiho Löwa a jeho Golema
objevuje například ve „Starých pověstech českých“ od Aloise Jiráska či ve
hře Jaroslava Vrchlického „Rabínská moudrost“. V celosvětovém měřítku je
nejznámější román pražského německého autora Gustava Meyrinka „Golem“ z roku
1915.
Kromě literárního zpracování se postava rabiho Löwa a jeho Golema hojně
vyskytuje i ve filmu a výtvarném umění. Prvním filmovým zpracováním legendy
o Golemovi byl film „Golem“, který v roce 1915 natočil Paul Wegener a na
jehož scénáři se podílel i Gustav
Meyrink. Paul Wegener se k postavě Golema vrátil ještě dvěma dalšími filmy
natočenými v letech 1917 a 1920. Stejnému tématu se věnoval například i
francouzský film Juliena Duviviera z roku 1936. Českému publiku je nejbližší
film Martina Friče „Císařův pekař a
pekařův císař“ z roku 1951, kde se postava Golema také objevuje. Ve
výtvarném umění je známý obraz Mikuláše Alše ze Starých pověstí českých.
Monumentální socha rabiho Löwa od Ladislava Šalouna z roku 1910 se nachází
nedaleko Staroměstského náměstí v Praze.
Pramen: Tomáš Pěkný, Historie židů v Čechách a na Moravě, Praha 2001
