Česká národní banka vydává dne 7. října 2009 do oběhu osmou zlatou 2500
Kč minci z cyklu Kulturní památky technického dědictví, která znázorňuje
větrný mlýn v Ruprechtově. Mince se vydává ve dvojím provedení ražby,
lišícím se povrchovou úpravou a hranou. Klasické běžné provedení má stejný
lesk mincovního pole i reliéfu a vroubkovanou hranu. Mince ve zvláštním
špičkovém provedení (tzv. proof) má mincovní pole leštěné do vysokého
lesku a reliéf je matován. Hrana mince ve zvláštním provedení je hladká.
Mince v běžném i špičkovém provedení jsou raženy ze zlata o ryzosti 999.9.
Hmotnost mincí je 7,78 g, průměr je 22 mm a síla 1,7 mm. Stejně jako u
každé ražby mincí jsou povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15
mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,062 g a v obsahu zlata
odchylka nahoru 0,01 %.
Na lícní straně mince se nachází kompozice heraldických zvířat
ztvárněných v řadě nad sebou. Nahoře je český lev, pod ním je moravská
orlice a slezská orlice. Pod kompozicí heraldických zvířat je název státu
„ČESKÁ REPUBLIKA“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní
jednotky „2500 Kč“. Po celém obvodu mince je název cyklu „KULTURNÍ PAMÁTKY
TECHNICKÉHO DĚDICTVÍ“. Značka České mincovny je umístěna při spodním
okraji mince. Na rubové straně mince je ve středu mincovního pole větrný
mlýn v Ruprechtově. Při spodním okraji zobrazení větrného mlýnu je nápis
„VĚTRNÝ MLÝN V RUPRECHTOVĚ“ a ročník ražby „2009“. Pod ročníkem ražby je
umístěna iniciála autora výtvarného návrhu mince, akademického sochaře
Jiřího Harcuby, která je tvořena písmenem „H“.
Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového
formátu, zhotovená na polokartónu červené barvy. Mince je vyobrazena zlatě
s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v
češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná.
|
![větrný mlýn v Ruprechtově]()
větrný mlýn v Ruprechtově
![větrný mlýn v Ruprechtově]()
větrný mlýn v Ruprechtově
|
Větrný mlýn v Ruprechtově
Na první pohled poněkud zvláštní stavbu můžete vidět v srdci Drahanské vysočiny nedaleko hranic CHKO Moravský kras. Jedná se o místní větrný mlýn zajímavý v našich končinách neobvyklým technickým řešením. Jedná se o jedinou dochovanou Halladayovu turbínu ve střední Evropě. Druhé podobné zařízení, které se nachází na našem území, je turbína, kterou můžete vidět v Olomouci v areálu jednoho z místních hypermarketů. Ta však pochází z doby nedávné.
Větrné mlynářství má v oblasti Drahanské vysočiny díky příhodnému terénu a stálému proudění vzduchu velice bohatou historii. Dokladem toho jsou i další větné mlýny, které se dochovaly až do dnešní doby v nedalekém okolí v obcích Kořenec, Němčice, Petrovice, Rozsání, Přemyslovice, Ostrov u Macochy a Rudice.
Svého předchůdce měl ruprechtovský větrný mlýn již v první třetině 19. století ve dřevěném větrném mlýně stojícím asi 400 metrů východně od obce. V první polovině 20. století byla v rolnické usedlosti poblíž mlýna dokonce zřízena malá pekárna. Dřevěný větrný mlýn byl za druhé světové války zapečetěn a pak postupně chátral. Definitivně byl zlikvidován v roce 1961.
Zděný větrný mlýn byl v Ruprechtově vybudován v těsné blízkosti obce vpravo od silnice do Podomí. Jeho počátky sahají do roku 1873 a jednalo se o větrný mlýn holandského typu s otáčivou střechou a pohonem klasickými čtyřmi větrnými lopatkami. Kdy byl mlýn přestavěn na pohon Halladayovou turbínou, není přesně známo. Z dochovaných pramenů lze soudit, že k tomu došlo někdy v letech 1882 až 1884 po té, co byl původné větrný mlýn poničen větrnou smrští. Mlýn pak pracoval bez závad až do roku 1890, kdy byl znovu poničen větrnou smrští. Turbína pak byla při opravě upevněna tak, aby se podobné nehody již nemohly opakovat. Na území jižní Moravy byly zjištěny pouze tři případy využití pohonu Halladayovou turbínou v oboru větrného mlynářství a to v Ruprechtově a nedalekých obcích Sivice a Tvarožné. Malé rozšíření tohoto pokrokového a poměrně výhodného druhu pohonu mlýnů na našem území je dáno tím, že návrh a stavba turbíny je technicky náročnější a nákladnější než stavba lopatkového mlýna a mlynáři nebyli schopni sestrojit jej z velké části svépomocí. Mimo to došlo v době vynálezu větrné turbíny k šíření jiných druhů pohonu strojů (pára, elektřina).
Detail oběžného kola Halladayovy turbíny. Lopatky (žaluzie) jsou v klidové poloze. Rychlost otáčení se reguluje sklápěním polí žaluzií tak, že se po obvodu kola vytváří prstenec s různě velkou účinnou plochou.Halladayovy turbíny v Sivicích a Tvarožné zanikly již v první třetině 20. století, v Ruprechtově však je doložen funkční stav ještě ve třicátých letech dvacátého století, mlýn přežil i druhou světovou válku a německé vyhlášky o zákazu mletí na větrných mlýnech a je pravděpodobné, že ještě po druhé světové válce byl mlýn využíván příležitostně ke šrotování. V sedmdesátých letech pak byly výstavbou nedalekého skladiště v bezprostřední blízkosti mlýna narušeny větrné poměry.
Prakticky již neexistující turbína včetně části strojního zařízení a objektu mlýna byla rekonstruována v letech 1992 až 1995 z valné části díky práci skupiny nadšenců okolo současných majitelů mlýna.
K větrnému mlýnu se dostanete buď po silnici z Vyškova do Jedovnic, nebo pěšky z Vyškova po modré značce, případně z druhé strany z Jedovnic po červené značce kolem rybníků a dál po modré značce. Na silnicích a poměrně dobře sjízdných lesních cestách v okolí rovněž v poslední době houstne síť vyznačených cyklistických tras.
Text: Cestovatel.cz
Fotografie: Cestovatel.cz
