Ze světa kovových známek (8) Známky na chléb
Kovové známky – poukázky k odběru chleba jsou značného stáří. Již v antickém Římě byly mezi římský lid rozdávány olověné tessery zvané frumentarie pro bezplatný příděl obilí, později
i chleba římské chudině.
Za nejstarší českou kovovou známku, za níž bylo možné obdržet chléb, byla považována ražba, kterou popisuje Vilém Killian v prodejním katalogu své sbírky1. Jak stojí v poznámce u této mosazné ražby s božím okem a opisem SPEIS DER ARMEN 1771 na líci a nápisem GUT – FÜR EINEN – TAG2 na rubu, dostávali za ni v době nouze L. P. 1771 chudí na Staroměstském náměstí chléb. Popis této známky se shoduje s německými známkami vydanými v Mnichově (obr. 1), je nepravděpodobné, že by se stejné známky užívaly i v Praze. Zda Vilém Killian známku vydával za českou, aby zvýšil její atraktivnost pro potencionální české zájemce, či o jejím německém
původu nevěděl, není známo. V pozdějších soupisech českých ražeb již tato položka není uvedena. Z Německa je známa celá řada historických poukázek na chléb pro chudé, vydávaných v dobách nouze zejména v 18. a počátkem 19. století městy, vrchností, dobročinnými spolky či kostely a církevními provinciemi. Nejznámější jsou známky Elberfeldského obilného spolku
(Elberfelder Korn Verein), jejichž prostřednictvím se v letech 1816–1817 zmírňoval dopad neúrody a následný strmý nárůst cen potravin na nejchudší vrstvy obyvatelstva
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
Hvězda stříbrného plátna Pražská mincovna zahájila ražbu Kalendária
Jak to vypadalo v dílnách Pražské mincovny při ražbě prvního titulu ze sady Kalendárium 2012, a co všechno příprava této události obnáší, ukáže následující reportáž.
Vzniku pamětní medaile předchází poměrně složitý proces. Není proto divu, že v den první ražby nového titulu panuje na pracovištích Pražské mincovny téměř slavnostní nálada, okořeněná samozřejmě douškem napětí. O to větším, když se jedná o medaili věnovanou slavné
české herečce Nataše Gollové. Tento titul totiž zahájí historicky první ročníkovou kolekci Pražské mincovny, která nese příznačný název Kalendárium 2012.
„Samotná ražba je vyvrcholením týdnů poměrně náročných příprav a pro nás, kteří jsme se na nich podíleli také odměnou,“ svěřil se mincmistr Pražské mincovny Ondřej Koňařík, ještě před tím, než vydal povel ke spuštění lisu.
Sádrový model
Ale nepředbíhejme. Celá anabáze totiž začíná u medailéra, v tomto případě u sochaře Josefa Oplištila, který podle zadání mincovny vytvořil sádrovou předlohu budoucí medaile. Jak autor přiznává, zachycení toho správného výrazu Nataši Gollové nebylo snadné a konečné podobě návrhu předcházelo studium dobových fotografií i sledování filmů s touto hvězdou české kinematografie. „Vždy znovu bylo zajímavé sledovat, jaké změny ve výrazu tváře lze dosáhnout jen změnou líčení, případně účesu,“ poznamenal Josef Oplištil a přiznal, že než vznikla konečná verze, vytvořil řadu kresebných skic. „Teprve z nich vykrystalizovalo několik variant, z nichž byl vybrán finální návrh pro sádrový model,“ dodal.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
