Majka Wichnerová

(22. 8. 1946)

Akademická sochařka Majka Wichnerová patří k nejznámějším současným tvůrcům české numizmatiky. Velkou část života strávila v zahraničí, kam v roce 1965 odešla se svým mužem, který byl významným vědcem. Po dvou letech strávených v Izraeli našla nový domov v Německu, kde studovala sochařství u profesora Karla Hanse Burgeffa (Kolín nad Rýnem). To už za sebou měla pražskou Hollarovu výtvarnou školu. Na studia si v Německu přivydělávala jako vedoucí výtvarného kroužku, ten nakonec vedla jedenáct let. Do České republiky se natrvalo vrátila na přelomu tisíciletí. Rodnou Hasinu, kde dodnes žije a tvoří, však začala pravidelně navštěvovat již od roku 1990. První vítězství v soutěžích na mince ČNB přišlo v roce 1997, jednalo se o titul Založení Karlovy univerzity. Mince byla vyražena v roce následujícím. Brzy poté začala zpracovávat samostatné zakázky pro Českou mincovnu, později navázala úspěšnou spolupráci také s Pražskou mincovnou. Majka Wichnerová je velkou milovnicí koček, ale též nadšenou zahradnicí.

INTERVIEW

Máte spočítané, kolik medailí a mincí jste do dneška vytvořila?

Ne. Nemám a ani se o to nesnažím. Sádry se mi doma hromadí, takže je postupně třídím a některé schovávám, jiné vyhazuji a pak toho lituju (smích). Člověk ale nemůže shromažďovat všechno, chalupa je malá.

Ale na tu první si určitě vzpomenete…

Ano, byla to v roce 1998 Univerzita Karlova pro Českou národní banku. Pak byla medaile k druhému tisíciletí pro jabloneckou Českou mincovnu, to vyšlo ze soutěže pro národní banku, mincovna si návrh odkoupila. Tak začala spolupráce s jabloneckou mincovnou a před třemi lety i s Pražskou mincovnou. Pro ni jsem zatím dělala Franze Kafku, Olgu Havlovou, Velkomoravskou říši a císaře Karla Velikého.

V roce 1965 jste s manželem odjeli do Izraele a po dvou letech zamířili do Německa. Právě tam jste výrazně rozvinula svůj talent. Kdo byl vaším učitelem?

Deset let po opuštění republiky jsem začala studovat sochařinu u profesora Burgeffa v Kolíně nad Rýnem. On byl také vynikající medailér, převzala jsem od něj techniku rytí do sádry, takže v mém případě se nejedná o modelování. V roce 1980 jsem udělala zkoušky, nastoupila do Burgeffovy mistrovské třídy a o sedm let později jsem se stala jeho mistrovskou žákyní. Obor se jmenoval volná plastika v architektuře.

Co vás přimělo vrátit se zpátky do Čech?

Měla jsem tady rodinu a matka byla ke konci nemocná, takže jsem často dojížděla a starala se o ni. Tím pádem jsem znovu navázala kontakty a upřímně, je to úplně něco jiného, být zase doma. Ta doba v exilu nebyla jednoduchá a těžké chvíle jsem překonávala díky vzpomínkám na krásná horká léta u babičky na Hasině. Nebo na pobyty u druhé babičky v Trutnově. To byly vzpomínky, které dodávaly sílu, takže když jsem mohla znovu přijet, bylo to jako výhra v loterii.

Přehled dostupných ražeb nesoucích rukopis Majky Wichnerové