Double Eagle 1933 Nejdražší zlatá mince v Praze
Bylo to pro mne překvapení. O velmi utajované a velmi krátké (12.–13. 3. 2012) výstavě jsem se dozvěděl jen s velmi malým předstihem.
Překvapením pro mne byl i fakt, že se podobně malým předstihem se o ní dozvěděli i zaměstnanci Národního muzea (s výjimkou úzké skupiny
zasvěcených). Aby ne, na dva dny k nám zavítala nejdražší zlatá mince světa – slavný Double Eagle 1933.
Přesto, že byla v ýstava utajována prakticky do posledního okamžiku, byla návštěvnost neuvěřitelná. Fronta před budovou bý valého Federálního shromáždění se táhla desítky
metrů a ti, kdo přišli hodinu před zavřením, už se ke skvostu nedostali. Výstavu provázela výjimečná bezpečnostní opatření. Skrze foyer budov y se táhl dlouhý špalír, na nějž dohlížela řada členů ochranky. Návštěvníci se nejprve zastavili u vitríny, v níž byla vystavena první část pokladů z Národní numismatické sbírky (USA), která „Dvojitému orlu“ tvořila (ne zrovna nejlevnější společnost). Po zhlédnutí pak fungovala druhá vitrína jako dekompresní komora. Byla též osazena mincemi závratné ceny, jejich popis a historie by vydaly na samostatnou knihu. Double Eagle 1933 byl vystaven například s 20dolarovou zlatou
mincí z roku 1907 s vysokým reliéfem, pak 5dolarovou Capped Bust (1807–1812) či zlatou 20dolarovou Liberty (1849–1866). Ale věnujme se hlavnímu tématu. Proč je Double Eagle 1933 tak vzácný?
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012.
Hyperinflace v Zimbabwe VI. Rok 2009 – labutí píseň zimbabwské měny
Můj návrat do Čech, včetně odchodu ze služeb Ministerstva zahraničí ČR byl myšlen naprosto
vážně a se všemi důsledky.
Těšila jsem se domů. Jen jsem, nemohla zapomenout na své přátele
v Zimbabwe a hlavně děti v Tengenenge. A tak jsem se hned v druhé polovině ledna 2009
vrátila. Na obyčejný pas, na obyčejné vízum a jen na 30 dní. A našla jsem si práci, společně
se svým fotografem, Ericem Gaussem jsme projeli Zimbabwe a mapovali pro Delegaci EU stav
kamenosochařství v zemi. Tuto práci Delegace EU později publikovala.
Mých 5000 USD, které jsem na zabezpečení tohoto měsíčního pobytu v zemi dovezla, se ukázalo jako dostatečných na ubytování, nákup pohonných hmot, jídla a dětskou party v Tengenenge. Jen jednu maličkost jsem podcenila. Neměla jsem dostatek drobných bankovek, takže každou stodolarovku jsem jezdívala vyměnit do prestižních hotelů ve městě, kde jsem si dávala i většinu of iciálních schůzek, a platívala kolem 4 až 6 USD za průměrnou kávu či 10 USD za dvě deci v ynikajícího jihoafrického vína. Nutno však dodat, že mými hosty byly pracovníci galerií či nově obsazovaného ministerstva kultury.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
