ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (28) Známky polévkových ústavů a kuchyní
K ulehčení údělu potřebných byly od poloviny 19. století na řadě míst Čech, Moravy a Slezska zakládány polévkové ústavy, spolky na podporu chudých žáků, městské, obecní a lidové kuchyně, koncem první světové války také válečné kuchyně.
Ať už se nazývaly jakkoliv, společné jim bylo jedno - k usnadnění administrativy vydaly provozní známky, které se uplatňovaly při výdeji jídla.
Polévkové ústavy a veřejné kuchyně zakládaly soukromé osoby, spolky a církevní instituce. Tyto humanitární a podpůrné organizace, většinou odkázané na milodary občanů někdy i v naturáliích, často prostřednictvím známek, které potřební dostávali zdarma nebo za režijní cenu, zabezpečovaly pro chudé děti a nezaměstnané alespoň jedno teplé jídlo denně. Helmut Hirschberg1 uvádí, že pravzor těchto organizací pro ústavy ve Vídni byl berlínský spolek založený roku 1866 filantropkou Linou, nikoli Lisou Morgenstern2 (1830–1909). Ta uveřejnila řadu prací na téma charity, krom jiného vydala i návod k zakládání a provozování lidových kuchyní Hilfsbuch zur gründung, Leitung und Kontrolle von Volksküchen, Berlin 1892.
Nejstarším polívkovým spolkem v Čechách (a druhým nejstarším dobročinným spolkem v Praze4), který vydal kovové známky, byl pražský Privat Verein zur Unterstuitzung der Armen čili Soukromý spolek pro podporu chudých, založený již v roce 18015. Jeho ražby jsou zachyceny v prodejním soupisu Killianovy sbírky, což je datuje před rok 1857. Eduard Polívka6 je dokonce vročil do doby kolem roku 1830. Byly ražené z mědi a mosazi v pěti tvarech.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (9)
Osobní prezentace ve společnosti privilegovaných
Začátek novověku mimo jiné rozšířil pole působnosti řezačů želez. Jejich úkolem už nebyla jen razidla pro mince. Nové objednávky zněly na medaile a také na početní peníze, známky a žetony. Tohle zboží ale nebylo pro každého. Jen jedna část společnosti, ta bohatá a vlivná, začala své postavení uplatňovat novým, vizuálně atraktivním způsobem, v kovu vyraženým jménem a erbem.
Z příšeří kouta jedné chodby pražského Hradu, vedoucí k ložnici císaře Rudolfa, se ozývaly dva tlumené hlasy. „Nemělo by to být těžké, on Rožmberkovi nedůvěřuje. Teď stačí jen pár dobře vybraných drobností a Voka už nic nezachrání.“ Druhý hlas se skepticky zeptal: „Jaké drobnosti máte na mysli?“ Pr vní se zasmál: „Může to být úplná hloupost. Podívejte se, tohle je třeba rožmberský početní peníz. Je na něm napsáno na jedné straně – PETR VOK Z ROŽMBERKA VLADAŘ. Když císaři ukážete jen tohle, ale už ne druhou stranu, na které je pokračování – DOMU ROŽMBERSKÉHO – tak postoupíme o krok dál. Jen musí být ten správný čas. Až našeho pána zase přepadnou jeho démoni a bude ve všech koutech vidět zradu."
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
