Zlato Mince

ČASOPIS MINCE A BANKOVKY
Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU
Pražské groše Vladislava II. Jagellonského Úvod do problematiky
V roce 1300 byla v Kutné Hoře zahájena ražba pražského groše, patrně nejznámější české mince, která byla svého času bez obav přijímána obyvatelstvem nejen v českých zemích, ale dokonce si vydobyla pozici celoevropsky uznávané měny.

Pražské groše byly v hojné míře raženy rovněž za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516).

Ražby Vladislava II. Jagellonského patří k mincím, které se těšily a stále těší poměrně značnému zájmu numismatiků. Dlouhá Vladislavova vláda a tehdejší značná produkce kutnohorské mincovny se odráží v existenci celé řady jejich typů a variant a prakticky každý větší nově popsaný soubor přináší nějaké dosud nepodchycené ražby. Značný zájem o jeho groše pak dokládají početné příspěvky, které jsou jim věnovány, a to v podobě drobných článků popisujících některé neznámé ražby, rozborů mincovních depotů obsahujících nezřídka stovky či tisíce exemplářů i celkových typologických zpracování.
Jako nejstarší pražské groše Vladislava jsou v literatuře oprávněně uváděny mince, jejichž obraz, přirozeně kromě jména panovníka, koresponduje s ražbami Jiřího z Poděbrad (1458–1471), což neklamně svědčí pro stejného řezače želez.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.



Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.

Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.

Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011

Mám rád ZLATÉ MINCE .CZ
©2003-2024 Zlaté mince - Numismatika. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování textů a fotografií je bez písemného souhlasu zakázáno.