Dřevěný most v Lenoře

Šumavská obec Lenora vyrostla kolem významné sklárny založené Janem Meyrem v roce 1834. Továrna patřila ve druhé polovině 19. století mezi největší a nejmodernější sklárny Rakouska-Uherska. Sklářskou tradici dnes připomíná znak obce a expozice v místním muzeu, sklářská huť však byla zrušena v roce 1995 a postupně chátrá. Jméno obec dostala podle Eleonory (1812–1873), manželky majitele zdejšího panství Jana Adolfa II. ze Schwarzenberku, původní německý název zněl Eleonorenhain, tedy Eleonořin háj.

Krytá dřevěná trámová lávka byla na okraji Lenory vybudována v roce 1870. Původně sloužila k zadržování, počítání a opětnému vypouštění splavovaného dřeva z boubínských lesů po Vltavě do nedalekých papíren v Loučovicích nebo Větřní. Byla nazývána rechle (někdy též rachle) podle německého výrazu pro hrábě (der Rechen), které svým posláním připomínala. Zpočátku byl prostor rechlí uzavíratelný, z obou stran byly dveře a na stěnách byla zavěšena bidla sloužící k uvolňování naplaveného dříví. V podlaze byly dodnes patrné otvory, sloužící k zasunutí trámků zadržujících dřevo. Po jejich vysunutí se nahromaděné dřevo uvolnilo a mohlo plout dál. Lenorské rechle fungovaly až do vybudování přehrady na
Lipně.

Dřevěná stavba mostu se nachází necelý kilometr od obce ve směru na Volary. Je dlouhá 25 metrů a široká 1,8 metrů. Výška chodby dosahuje až tří metrů. Mostovka leží na třech kamenných pilířích ve výšce asi 6 metrů nad hladinou Teplé Vltavy. Stavbu kryje valbová střecha. Z jižní (pravé) strany se vstupuje na most po sedmi dřevěných schodech. Celková oprava mostu byla provedena v roce 1985 z iniciativy obce Lenora. Most je dnes chráněnou kulturní památkou a turistickou atrakcí. Technická památka má za cíl zejména připomenout historii plavení dřeva po Vltavě.