Svatováclavské dukáty.

Svatováclavské dukáty

SVATOVÁCLAVSKÉ DUKÁTY
( 180 produktů v prodeji. )

Legendární kníže Václav se stal zřejmě nevyobrazovanější historickou postavou na českých mincích, medailích ale například i pečetidlech. Jeho podobizna se začala pravidelně objevovat už na denárech z dob knížete Jaromíra (1004 – 1012. Jako jezdec na koni započal být Václav zobrazován za vlády Vladislava II. (1140–1172), později slávu světce šířily zlaté dukáty. Jezdecká podobizna svatého Václava, doplněná textem "Svatý Václave, nedej zahynout nám i budoucím," ostatně zdobí i současnou českou dvacetikorunu. Ke znovuoživení svatováclavského kultu u nás došlo brzy po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku Československé republiky. Prvorepublikové Svatováclavské dukáty byly první zlaté mince Československa. Jednalo se o obchodní mince, které stejně jako medaile neměly stanovenu nominální hodnotu. Vydání prvního svatováclavského dukátu se setkalo s velkým zájmem československé veřejnosti a jen těch nejmenších, jednodukátů, bylo v letech 1923-1939 prodáno na čtyři sta tisíc. V období ohraničeném lety 1929 - 1939 byla ražba rozšířena i o větší pěti a desetidukáty. Tyto ražby získaly oblibu po celém světě, a tak není divu, že se svatováclavské dukáty razily pro účely mezinárodního obchodu i v roce 1951 a dodnes jsou vysoce ceněny. V roce 1923 se dukát se svatým Václavem prodával za tržní cenu 120 korun a byl oblíbeným dárkem k nejrůznějším příležitostem. Dnes se cena těchto historických mincí pohybuje od 6000 do 9000 Kč, dle zachovalosti a ročníku. Ty nejvzácnější se pak dají získat pouze dražbou na aukcích. Na tradici těchto dukátů navazují i současné ražby. Předlohu jednodukátu z produkce společnosti Zlaté mince – Numismatika vytvořil akademický sochař a medailér Vladimír Oppl. Zajímavostí je, že prvotní návrh lícní strany z roku 1993 byl původně určen pro českou oběžnou korunovou minci. "Líc zobrazuje profil svatého Václava v přilbici, oproti návrhu z roku 1993 je nově doplněn o dvojité písmeno W," upřesnil autor Vladimír Oppl.

Ferdinand I. (V.)
Nástup vlády, holdování ve Vídni 1835 a jedna unikátní ražba

Před 180 lety, v roce 1835, se ujal vlády poslední korunovaný český král z rodu habsburského – arcivévoda rakouský Ferdinand,1 jako rakouský císař toho jména první, jako uherský a český král v posloupnosti habsburských panovníků pátý.

Ferdinand převzal vládu po smrti svého otce císaře Františka I. dne 2. března 1835. Korunovace rakouských císařů měly být prováděny podle částečně převzatých říšských tradic. Jako korunovačních insignií mělo bý t používáno Rudolfov y tzv. domácí koruny z roku 1602 a žezla s říšským jablkem, jež k ní dal zhotovit císař Matyáš po roce 1612. K vlastnímu aktu korunovace touto korunou a k provedení s tím spojeného obřadu však nikdy nedošlo, i když panovníci titul rakouského císaře používali. Proto nástup císaře Ferdinanda I. připomínají pouze dvě pamětní medaile a korunovační ražby logicky chybí. Císař Ferdinand patřil sice k nejoblíbenějším habsburským panovníkům, ale on sám ovšem ve skutečnosti nikdy nevládl. Jeho otec před smrtí fakticky složil vládu v monarchii do rukou kancléře Metternicha a státní rady. Na systému rakouské vlády se tak po smrti Františka I. prakticky nic nezměnilo a rakouská zahraniční i vnitřní politika byla i nadále vedena v duchu metternichovského absolutismu. Byla to „absolutní monarchie bez monarchy“.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.

Otakar Dušek Mistři české numizmatiky
Medailérská tvorba designéra Otakara Duška nezájmem odborné ani laické umělecky zaměřené veřejnosti rozhodně netrpí. Důvodem je originalita, s jakou mostecký rodák přistupuje k řešení daných témat.

Připomeňme si medaili k výročí největší tankové bitvy v historii válek Kursk 1943 raženou legendárním tankem T-34 nebo nápaditě vyřešenou stříbrnou Poctu politickým vězňům umístěnou v betonové krychli, která evokuje vězeňskou celu.

Za své realizace posbíral Otakar Dušek řadu ocenění. To poslední mu letos udělilo holandské Teylers Museum za jeho nezávislou tvorbu. Otakar Dušek působí také jako pedagog, již osmnáct let vyučuje na Vyšší odborné škole a Střední umělecké škole Václava Hollara v Praze.

V únoru letošního roku vám byla v holandském Haarlemu udělena prestižní cena Jaap van der Veena. Předání jste se osobně účastnil, přibližte, jak jste tuto událost vnímal.

Už samotná nominace na tuto cenu byla pro mne něčím neuvěřitelným. To, že mi nakonec byla cena v mezinárodní konkurenci udělena, považuji za obrovský úspěch nejen pro mě, ale i pro Českou republiku. Byl jsem překvapen, jak detailně znají moji práci v zahraničí. To mě opravdu zaskočilo. Jsem totiž zvyklý na český model, kdy práce medailéra prakticky nikoho nezajímá.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU