Světové investiční mince (4) American Eagle
Investiční zlato je díky své schopnosti uchovávat vysokou hodnotu v malém objemu oblíbené prakticky po celém světě.
Vedle poněkud uniformních slitků je dodáváno také ve formě ražených mincí. V tomto dílu seriálu, který mapuje nejslavnější investiční mince světa, se budeme zabývat legendárním Eaglem ze Spojených států amerických.
Mince se symboly Spojených států amerických, postavou kráčející Svobody (Miss Liberty) na líci a orlem mořským bělohlavým na rubu, je nejprodávanější investiční mincí na světě. A zároveň také nejlikvidnější. Americký orel je vyroben ze zlata s příměsí mědi (5,33 %) a stříbra (3 %), což zvyšuje jeho odolnost proti otěru. Skutečný obsah žlutého kovu je ale stejný jako například u čtyřiadvacetikarátové mince Wiener Philharmoniker ražené v Rakousku. To znamená, že majitel eagla o svou troyskou unci zlata rozhodně ošizen nebude.
Standardní investiční American Eagle razí mincovna Spojených států (United States Mint) od roku 1986, a to ve zlatém i stříbrném provedení.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.
Jak to tenkrát proběhlo Odpovídá Jaroslav Moravec z ČNB
Jak měnová odluka před dvaceti lety proběhla jsme se zeptali i jednoho z nejpovolanějších,
přímého účastníka – Jaroslava Moravce z odboru peněžního oběhu a ochrany platidel ČNB.
Jaký je váš pohled na celou reformu zpětně po 20 letech, co se povedlo?
Oddělení měny České republiky od bývalé měny československé, zvané měnová odluka či správněji rozluka, byl složitý systém právních, ekonomických a organizačních opatření. V oblasti hotovostního peněžního oběhu znamenala nejprve provizorní označení hodnotově rozhodující části oběživa způsobem osvědčujícím jejich platnost jen na území České republiky (z několika možných technických řešení byly zvoleny bankovkové kolky) a posléze přípravu nových bankovek a mincí samostatné České republiky, z nichž většina dosud obíhá.
Oddělení měny v roce 1993 se obešlo bez jakýchkoliv závažných problémů určitě díky kvalitní přípravě, v níž se tvůrci rozluky inspirovali i dokumenty Rašínovy měnové odluky v roce 1919. Ale zejména díky reakci veřejnosti, která se i přes nedobré zkušenosti s peněžními reformami v letech 1945 a 1953 chovala netypicky disciplinovaně, neuchýlila se k nákupům zboží a výběrům hotovostí. Obyvatelstvo se naopak předzásobilo hodnotami bankovek nepodléhajících okolkování a uložilo své hotovosti na bankovní účty, čímž několik dnů před oddělením měny pokleslo množství peněz v oběhu o více než polovinu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
