TÁDŽIKISTÁN
Monetární systém (výběr 1999–2013)
Tádžikistán (tádžicky: Ҷумҳурии Тоҷикистон/Džumhúrí-ji Tódžíkistón/) je stát, nacházející se v Asii. Svoji samostatnost po kolapsu Sovětského svazu vyhlásil v roce 1991. Po poměrně bouřlivém vývoji v letech 1992–1997 Tádžikistán dospěl k novým volbám v roce 1999.
Monetární systém, nahrazující tádžický rubl (emise 1994 Rubl Issue) v roce 1999 byl označen jako tádžický somoniA (tádžicky Тоҷикӣ cомонӣ), který byl uvolněn do oběhu v roce 2000, kdy definitivně nahradilo tádžický rubl (tádžicky Тоҷикӣ рубл). ISO 4217 tádžického somoni je TJS. Dílčí jednotka (1/100) se nazývá diramB (tádžicky Дирам; plurál a singulár je shodný). Měna je pojmenována po zakladateli tádžické státnosti Ismáílu Sámáním (*849 –†907). A National Bank of Tajikistan. Banknotes and coins . Archived from the original on 2015 B diram je potřeba odlišit od dirham(také dirhem), jehož základ se týká řeckého slova drachma (=řecká měnová jednotka; poslední emise řeckých bankovek před vstupem do EU byla 1995-1997 Issue). Dirham se přes poměrně složitý vývoj v 7.–11. století stal nakonec měnovou jednotkou současného Maroka(od roku 1953–1954; například Pick#51–52) a Spojených Arabských Emirátů (od roku 1973)
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
Maundy Money Příběh královského daru
Drobné stříbrné mince představující tisíciletí anglické tradice a hodnot.
Z rukou krále je obdrželi chudí roku 1210 v Knaresborough a stejně je dostávají vybraní příjemci i dnes. Obyčejné oběhové mince i speciální ražby se s hrdostí dědily z generace na generaci, ale byly i prodávány v dobách nouze. Své kouzlo si zachovaly dodnes, vždyť je ve svých rukou měl sám panovník.
Royal Maundy: dárky pro chudé
Život ve středověké Anglii se nesl ve znamení četných společenských a náboženských rituálů. Jedním z nich byl i maundy. Jméno dostal z latinského „mandatum“- příkaz. Podle Bible jím Ježíš při poslední večeři vyzýval apoštoly aby se milovali navzájem. Podle jiné verze souvisel název se saským mand - košík, ve kterém se předávaly dary. Původně se ceremoniál konal vícekrát do roka, od vlády Eduarda I. pak pouze jednou, zpravidla okolo Maundy Thursday, Zeleného čtvrtku. Maundy probíhaly většinou uvnitř paláce nebo královské rezidence. Chudí byli uvedeni do největší z místností a za přítomnosti dvořanů usazeni k dlouhým stolům, kde jim král nebo jeho potomci, pro které byla účast součástí politického a náboženského vzdělání, podle tradice umývali nohy. Král tak službou chudým dokazoval svoji velikost a autoritu. V pozdějších dobách byli přítomni vybraní šlechtici případně papežský legát. Po vzoru panovníka měla své maundy i šlechta.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
