Možná Vás zaujme:
- Giuseppe Arcimboldo - stříbro
Keplerovy zákony
Keplerovy zákony jsou tři fyzikální zákony popisující pohyb planet kolem
Slunce. Platí však obecněji pro pohyb libovolného tělesa v centrálním
silovém poli, tedy v oblasti působení nějaké dostředivé síly, jejíž
přitažlivost klesá s druhou mocninou vzdálenosti stejně jako gravitace
výrazně hmotnějšího tělesa. Lze je tedy použít například i na pohyb Měsíce
či umělé družice kolem Země, avšak s menší přesností, neboť vliv Slunce je v
tomto případě nezanedbatelný.
Johannes Kepler se narodil v roce 1571 do zchudlé šlechtické švábské rodiny.
V roce
1584 začal navštěvoval klášterní školu v Adelbergu, v roce 1586 pokračoval v
Maulbronnu. Dosáhl hodnosti bakaláře a roku 1589 nastoupil do bohosloveckého
semináře na univerzitě v Tübingenu. Vedle bohoslovectví se zabýval i
astronomií a matematikou, v nichž měl výborného učitele Mästlina, zastánce
Koperníkovy heliocentrické soustavy. Roku 1594 měl dokončit seminář a
nastoupit duchovní dráhu. Téměř na poslední chvíli byl však zachráněn pro
vědu. V Grazu na evangelickém gymnasiu se uvolnilo místo profesora
matematiky. Univerzita v Tübingenu doporučila Keplera, který odešel na
uvolněné místo. Kromě výuky byl pověřen funkcí zemského matematika s
povinností vydávat každoročně astronomicko – astrologický kalendář.
Ve studiu astronomie si vytkl za cíl prostudovat složení naší planetární
soustavy. Prvním jeho závažným výsledkem bylo vydání publikace „Mysterium
cosmographicum“ roku 1596. Chtěl vysvětlit vzdálenosti planet od Slunce a
tak mezi jejich sféry vložil mnohostěny (postupně od Merkura po Saturn
osmistěn, dvacetistěn, dvanáctistěn, čtyřstěn a krychli). I když byla tato
idea nesprávná, Kepler ukázal velké matematické nadání a originalitu
myšlení.
Na pozvání Tychona Brahe odcestoval v lednu 1600 do Prahy a stal se jeho
asistentem. Začala spolupráce nejlepšího pozorovatele a teoretika té doby.
Přes jejich nerovné postavení a odlišné názory je v Čechách spojovala pozice
exulantů a snaha pokročit v astronomickém poznání. Císař oba pověřil
sestavením nových planetárních tabulek. Po Tychonově smrti byl Kepler
jmenován císařským matematikem a pověřen správou jeho přístrojů a
pozorovacích materiálů. Soustředil se na pozorování Marsu a propočet jeho
dráhy. Celou planetární soustavu pokládal za celek se Sluncem ležícím uvnitř
planetárních drah, které má vliv na ostatní planety. V roce 1609 publikuje
dílo „Astronomia nova“, kde popsal dva zákony pohybu planet. První z nich
konstatuje, že planeta se pohybuje po eliptické dráze a v jednom ohnisku je
Slunce. To znamená, že vektor zrychlení a tedy i síla způsobující tento
pohyb, leží v rovině dráhy. Planety se tedy periodicky vzdalují a přibližují
ke Slunci. V druhém zákonu popisuje plochy opsané průvodičem planety. Obsahy
ploch opsaných průvodičem planety za stejný čas jsou stejně velké. Průvodič
planety je spojnice hmotného středu planety s hmotným středem slunce.
Velikost i směr průvodiče se při pohybu planety kolem Slunce neustále mění.
Průvodič však vždy za stejnou dobu opíše plochu se stejným obsahem. Z tohoto
důvodu se druhý Keplerův zákon někdy nazývá zákon ploch.
Ražební protokol:
Ražební odražky : 2 ks pro archiv České Mincovny - bez certifikátu
Raritní provedení :
Není evidováno
Demonetizace : 41 ks z vyražených
ks.
Demonetizována čísla : 278, 281, 334, 335, 337, 340, 341, 342, 343,
344, 345, 358, 361, 362, 363, 364, 365, 366, 368, 371, 374, 375, 383, 384,
385, 387, 388, 394, 396, 397, 398, 399, 400, 401, 402, 403, 404, 405, 406,
407, 409
