NA CESTĚ PO BARMĚ Exotické bankovky v praxi
Katalogové znalosti mincí a bankovek jsou jistě mezi sběrateli vítány.
Čas od času ale máme to štěstí, že se s námi o své zážitky podělí skutečný cestovatel, který kromě detailů ochranných prvků a uměleckých výtvorů sleduje také běžný život exotické měny. Tak to bylo i v případě Jana Žejdla.
Barmskou měnu Kyat (čti: čat), (1MMK = 100 Pya), není možné směnit za hranicemi Barmy. Před cestou do Barmy se na tento fakt musí každý turista připravit. Bankomaty na výběr peněz jsou k dispozici jen ve velkých městech a rozhodně ne na každém rohu, proto je lepší mít s sebou dostatek peněz v eurech, anebo v amerických dolarech. Současná cena jednoho dolaru je zhruba 1300 kyatů a je možné najít banky nebo směnárny s výhodným kurzem, kde rozdíl mezi nákupem a prodejem dolaru je pouhých 5-10 kyatů. Dolarové bankovky nesmí být emitovány před rokem 2006 a musí být v perfektním stavu. Pouhé milimetrové natržení, nebo poškození vzniklé častým ohýbáním bývá důvodem k odmítnutí směny. Vyměněné kyaty však tato kritéria ani zdaleka nesplňují. Bankovka s nejvyšší hodnotou 10 000 kyatů (cca 200 Kč), vydaná teprve roku 2012, není příliš častá. Ve směnárně vám proto spíše vyplatí balík pětitisícovek, vydávaných od roku 2009.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.
Vzpomínka na Jiřího Harcubu Jedna z jeho posledních realizovaných medailí
V předminulém čísle M&B všechny sběratele československých a českých mincí a medailí překvapila stručná, velmi smutná zpráva, že 26. 7. 2013 ve věku 84 let zemřel světově uznávaný glyptik, sochař a medailér Jiří Harcuba.
Zpráva o to smutnější, že před třemi roky poskytl Jiří Harcuba v plné tvůrčí síle rozhovor pro časopis M&B (č. 4/2010).
Jméno Jiří Harcuba se stalo pojmem uznávaným na celém světě – od Spojených států až po Japonsko. Narodil se 6.12.1928 v Harrachově ve sklářské rodině a ve svém rodišti se v duchu rodinné tradice vyučil rytcem skla. Bylo to v těžkém období válečných let 1942-1945. Po válce absolvoval v letech 1945-1948 Státní odbornou školu sklářskou v Novém Boru u prof. Karla Hrodka. V roce 1948 studoval jako mimořádný posluchač na Pedagogické fakultě Palackého university v Olomouci a odtud přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kterou absolvoval v letech 1949-1954. Studoval zde pod vedením prof. Karla Štipla, u něhož získal v letech 1958-1961 uměleckou aspiranturu. Do roku 1965 pak působil jako lektor v rytecké dílně Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, byl asistentem u prof. Stanislava Libenského. Dva roky, 1965-1966, studijně pobýval v Londýně, kde učil na Royal College of Arts. Doma do roku 1969 vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze jako asistent a v roce 1970 se habilitoval na docenta. Normalizační režim jej, už jako docenta, uvěznil. Po propuštění pak nesměl u nás doma vyučovat, ale tvořit naštěstí mohl. Od roku 1971 tedy pracoval samostatně a jeho působištěm byla Praha. Ve své tvorbě se často vracel k tradiční práci rytců kovu, věnoval se lité i ražené medaili.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
