Edvard Beneš Poznámky k fenoménu oficiálního portrétu
Termín oficiální portrét dnes vzbuzuje buď nezájem nebo rovnou odpor.
Umělci na něj obvykle reagují smíchem, rozpaky, nebo bryskním odmítnutím. Pokud nechceme docházet k závěrům pomocí nějaké té rychlé a snadné cesty, pak bude užitečné napřed stručně rekapitulovat.
Oficiální portrét sice není starý jako umění samo, na jeskynních malbách ho neuvidíme, ale i tak jde o výtvarnou disciplinu s úctyhodným stářím. Ve stylizované formě ho najdeme v dílech velkých kulturách Mezopotámie a Egypta, v realistické podobě pak v pozdním antickém Římu. Odtud už pokračuje víceméně souvislá linie až do dneška.
Na zpodobeních faraónů a císařů pracovali tehdejší umělci podle podmínek, které se dodnes v zásadě nezměnily. Model si měl být podobný, ale to nebylo hlavní a jediné kritérium úspěchu. Přílišný realizmus mohl být naopak na škodu, jestliže výsledek evokoval u diváka jiné pocity než obdiv, úctu, případně i posvátnou hrůzu. Pravda, výjimky byli už tehdy. Faraón Achnaton údajně u svých portrétistů trval na realizmu a jeho portréty proto mají individuální, disharmonické rysy. Jinak ale naprostá většina panovníků trvala na takovém portrétu, který by upevňoval jejich autoritu u poddaných a tomu bylo vše podřízeno. Panovnický portrét, na kterém bychom zaznamenali lidské slabosti jeho modelu, to je protimluv.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (6)
První česká jména vyražená v kovu
Na našem území razili mince už Keltové. Souvislá řada českých mincí však začíná až v druhé polovině 10. století. Texty na denárech Boleslava I. a II. a dalších přemyslovských panovníků, doplňují velice kusé písemné prameny té doby. Jako posly z jiného světa identifikujeme na jejich reliéfech vlivy z různých směrů, zejména ale ze západu.
Řezač želez vyhlédl z okna mincovny. Rád se díval na soutok dvou řek hluboko pod sebou. Oči si odpočinuly. Jeho paní, burgundská princezna Emma, teď ovšem česká kněžna, zadala své mincovně nový úkol. Na minci má být připomenut její královský rod a také jméno hradu, který jí tady patří. Rytec si připomněl debatu s mincmistrem o písmu, které nesmí chybět a znovu se podíval na cizí minci, sloužící mu jako vzor. Pak se znovu naklonil nad práci, aby dokončil poslední písmeno jména MELNIC. První české mince, připisované většinou odborníků knížeti Boleslavovi I., nebyly zdaleka jen znamením přechodu mezi starým a novým způsobem obchodní směny. Stejně důležité byly jako symbol suverenity. Mladý český stát se musel odpočátku vyrovnávat s mocným sousedem, Svatou říší římskou. Karel Veliký šířil v 8. století po Evropě svou moc a křesťanství většinou mečem.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
