Pražská mincovna: Z důvodu celozávodní dovolené (22.7.-4.8.) je dostupnost výrobků mincovny omezena.
Mapa Mince

ČASOPIS MINCE A BANKOVKY
Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.

Bílé peníze Vladislava II. Jagellonského Stručný úvod do problematiky
Za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516) se v roce 1483 v kutnohorské mincovně začalo s ražbou nového nominálu, a to bílého peníze.

Tato mince se následně, s určitými přestávkami, razila po dobu více než 130 let až do období protihabsburského stavovského povstání (1618–1620).

Přestože se mincovnictví Vladislava II. Jagellonského těší poměrně značnému zájmu numismatiků, pro jeho bílé peníze to neplatí. Ty stojí jednoznačně ve stínu Vladislavových pražských grošů. Z tohoto důvodu nepřekvapí, že současná věda postrádá jejich moderní komplexní typologický rozbor, který nahrazují sice kvalitní, ale v ně kterých ohledech zastaralé práce Karla Castelina. Navzdory jeho publikovaným příspěvkům se při popisech pozdějších nálezů setkáváme nezřídka jen s informací o počtu bílých penízů v daném souboru, aniž by jim byla věnována nějaká další pozornost. O určitý koncepční posun ve studiu bílých penízů se dále pokusili již jen Jaroslav Šůla a Karel Peukert a nověji se jim věnoval Jiří Chvojka.

Již Emanuel Leminger konstatoval, že s ražbou bílých penízů, označovaných také jako denáry české, se započalo v pondělí před sv. Řehořem čili 10. března roku 1483. Jakost nového nominálu byla stanovena na sedm lotů (438/1000) a jeho hodnota na jednu sedminu pražského groše, resp. na dva malé (černé) peníze. Jako tyto nejstarší bílé peníze jsou v literatuře tradičně uváděny dvoustranné mince, které na lícní straně nesou obraz českého lva.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.



NĚMECKÉ BANKOVKY
O vzniku emise BBK I.

Po druhé světové válce byla na území spolkových zemí pod někdejší správou Velké Británie, Francie a Spojených států pověřena řízením západoněmecké měny Bank Deutsche Länder (BdL) založená v březnu 1949. Ta ve spolupráci s jednotlivými zemskými bankami řídila jak měnovou politiku země, tak i peněžní oběh. První poválečná platidla se tvořila ve spěchu a proto z technologických, ale i kapacitních důvodů byla jejich výroba svěřena zahraničním tiskárnám.

V prvních poválečných letech se německé hospodářství potýkalo nejen s válečnými škodami, ale také demontáží průmyslových závodů a nuceným vývozem paliv, surovin a uhlí za nepřiměřeně nízké ceny. Stále platil přídělový systém, který pokrýval jen nejzákladnější potřeby, čímž přispíval k enormnímu rozmachu černého trhu. V oběhu se nacházelo i nepřiměřeně velké množství peněz, které postupně roztáčelo spirálu inflace. S cílem stabilizovat tuto situaci byla v červnu 1948 přijata měnová reforma, která de facto předznamenala budoucí rozdělení Německa a v západních sektorech pod správou Velké Británie, Francie a Spojených států odstartovala ekonomický růst.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU
NEAKTIVNÍ COOKIES Vypnuté cookies nám nedovolují ladit tyto stránky dle vašich preferencí. Jejich aktivací nám umožníte lépe pečovat o vaše pohodlí. Více o cookies.
©2003-2024 Zlaté mince - Numismatika. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování textů a fotografií je bez písemného souhlasu zakázáno.

RESPEKTUJEME VAŠE SOUKROMÍ.

Tyto stránky upravujeme pro vaše individuální požadavky pomocí cookies. Jsou bezpečné, bezplatné a umožňují nám 'ladit' tyto stránky a nabízet ve slevě zboží dle vašich osobních preferencí. K jejich použití je vyžadován váš souhlas. Více podrobností se dozvíte na stránce cookies ...