Varianty haléřů Ludvíka Jagellonského dokončení
V minulém čísle našeho časopisu jsme nakousli problematiku určování typů a variant drobných mincí Ludvíka Jagellonského. Výčet jsme opustili za typem označeným IV. Nyní plynule navazujeme typem V. a přinášíme dokončení této zajímavé studie.
Typ V
Typ V.a.1 (Sm55 ) – potvrzeno
Tvar L: V, Tvar koruny: IV. U tohoto typu došlo ke změně typu písmene L, které již patří k typu V. a současně je i použit nový tvar koruny IV. typu. Tato mince se vyskytuje velice vzácně. Dá se proto předpokládat, že byla ražena pouze omezenou dobu. Také Castelin ani Hásková ji neuvádí.
Typ VI
Tvar L: VI, Tvar koruny: IV Zde zůstává zachována koruna IV. typu, ale je použito opět nového tvaru písmene L (typ VI.). Dalším významným znakem této skupiny je ozdobné písmeno
L, z jehož nožky vybíhá jedna větévka, která se stáčí směrem dolů doleva nazpět k nožce. Tato větévka však netvoří úplný kroužek. Horní část písmene se většinou rozebíhá na více, jak dva prameny. Pouze na otřelých mincích se tak může jevit jako úplný kroužek. Rozdíl mezi typem VI a typy VII–VIII je v tom, že konec písmena L není zakončen třemi lístky, které vybíhají ze stejného středu, ale každá větévka vybíhá z jiného místa. Písmeno L je velmi ozdobné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (2) Řecko – země, kde mince promluvily
Písmo na mincích a medailích? O čem se tady dá psát? Je to přece jasná a samozřejmá věc.
Třeba to ale tak samozřejmé a jasné není a bližší seznámení může překvapit. Vítejte tedy do světa skrytých významů a nenápadné krásy. Staré Řecko je naší první zastávkou.
Mramorové tělo bohyně Artemis s množstvím ňader by cizince, který navštívil Efes poprvé, asi překvapilo. Dvě chrámové kněžky, které si daly pod sochou schůzku, však zpodobení své paní dobře znaly. Setkaly se ostatně kvůli jiné věci. „Tohle jsi mi chtěla ukázat, Zoé?“ zeptala se ta starší a otáčela v prstech nově vyraženou minci. „No co, drachma se včelou, jenom nějak divně ozdobená.“ „To je právě to, Xenie, teď už všude berou jen tyhle. A ty ozdoby, o kterých mluvíš, to jsou znaky jména našeho města. Přečetla mi je představená. Ale neboj, všechny staré drachmy bez znaků nám město vymění.“Naše fiktivní scéna předvádí situaci, která se mohla odehrát při prosazení písma do mincovního obrazu. Trasy vývoje dvou velkých starověkých vynálezů, písma a mince, se v jednom okamžiku prostě musely protnout. Až do té chvíle si písmo vystačilo s hliněnou tabulkou nebo kamennou deskou. Mince se zase dlouho spokojovala se svou ranou formou kousku kovu, na kterém vladař vyraženým reliéfem zaručoval její hodnotu. Pak se ale něco změnilo, snad v myšlení lidí, možná v pravidlech obchodování. Dosavadní reliéf hlavy boha nebo figury zvířete už nestačil. Mincovní obraz doplnilo písmeno. Byl to historický okamžik, protože teprve jím se mince stala kompletní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
